Bouřka strachu
30.07.2005
Včera byla nádherná bouřka, blesky, kroupy a to vše se blížilo k naší metropolitní čtvrti. Jednoho kamaráda napadlo, že ideální by bylo vše vidět z nějaké střechy, a tak jsme se vydali do největšího baráku ve čtvrti - hotelu pro cizince.
Jak se tam dostat?
Protože jsem po knížce "Umění klamu" od Kevina Mitnicka naučen sociotechnikám a zákonným normám, došli jsme k hotelu na vrátnici. Dveře byly samozřejmě zamčené, tak jsem pohodlně zazvonil a vrátný nám otevřel. Prohodil jsem pár vět s kamarádem v angličtině a dalšímu kamarádovi co s námi šel a jazyky moc neumí jsem doporučil, aby se choval jako opilý rus (to pro něj nebylo příliš mnoho předstírání, protože střízlivého ho moc často nevídám). Do hotelu jsme se dostali relativně snadno, vrátný se ani neptal, a tak jsme vyjeli do osmého patra na střechu.
Naštěstí tam stále byly shůdky, a tak jsme je nandali a vyšplhali na střechu. Dveře byly samozřejmě zavřené, naštěstí architekt nezapomněl navrhnout okno, které sice bylo dva metry nad zemí, ale požární schůdky naprosto dostačovali pro dané potřeby.
Strach?
V tu chvíli jeden kamarád (říkejme mu Petr) začal vyvádět, že děláme randál, a že určitě přijedou policajti a seberou nás. Trošku jsem se na něj váhavě podíval a slušně mu vysvětlil, že do budovy nás dobrovolně vpustil vrátný, vstup na střechu nebyl jakoukoli cedulí zakázán, a že i kdyby přijeli policisté, nemohli by nám dát ani pokutu, protože naše počínání je zcela legální. Petr sice chvíli namítal, že vydávat se za cizince je podvod, ale nechal se přesvědčit, že trénování anglické konverzace je zcela legální a nepostihnutelnou záležitostí.
Po tom co jsme konečně vlezli na střechu jsme se vydali obezřetně stále směrem nahoru. Petr nechtěl pokračovat po žebříku dále a začal na střeše zmateně pobýhat se slovy, že tu za chvíli budou fízlové, že spadne a že do něj uhodí blesk. Už jsem neměl nějak náladu mu suše vysvětlovat, že vše je naprosto v souladu se zákony, že z této budovy stěží spadne a hlavně, že bouřka je stále několik desítek kilometrů daleko. Nakonec jsem jen suše prohodil, ať se podívá nahoru na to letadlo a uvědomí si, že kdyby to bylo nebezpečné, určitě nepřistává na letišti vzdáleném patnáct kilometrů směrem k bouřce.
Nakonec jsem s dalším kamarádem (říkejme mu Michal) vylezl úplně nahoru na střechu vysokopodlažního baráku a sledovali jsme bouřku. Michal zahlédl jakou si anténu a začal se bát jejího mikrovlného záření. Přibližně po dvou minutách přesvědčování konečně pochopil, že se jedná o navigační reflektor pro letadla a nikoli opékající mikrovlnku na kuřata. Konečně jsme mohli fotografovat a sledovat bouřku z povzdálí. Nakonec nás bouřka stejně přibližně o pět kilometrů jako zázrakem minula.
Netradiční zážitky
Bohužel stále nemohu pochopit, proč se lidé bojí tolik netradičních zážitků. Oba moji kamarádi se báli blesků na kilometry vzdálené, případně policie v případě, kdy se ani nedopouštěli přestupků. Také plazení po střeše když se chci podívat přes okraj mi přišlo směšné, strach z výšek je naprosto nelogická věc. Šance, že spadnete ze střechy je asi taková, jako když stojíte na přechodu pro chodce a spadnete přímo pod auto. Takový strach je totiž zcela iracionální. Ostatně strach je z většiny jak jsem zde dřívě zmínil založen na neznalosti systému. Lidé se prostě bojí toho co neznají.
Mohu vám například potvrdit, že pokud zapálíte litr benzinu v otevřené nádobě, lidé se začnou klepat strachy a mizí sto metrů daleko v očekávání výbuchu. Občas jsou pak překvapeni, že benzin jenom hoří, a nakonec třeba i pochopí, že vybuchují pouze výpary. Na druhou stranu hodně lidí vůbec nemá strach z toho, že se posilní alkoholem a jdou si třeba zaplavat do rybníku. Takováto činnost je tisíckrát nebezpečnější než lézt jen tak po střeše za bouřky.
Poznámka:
Veškeré zde výše popsané činnosti byly vykonány způsobem, který žádným způsobem neporušuje zákony ČR. Přesto tento článek nelze pokládat za návod, a řídit se jím může vést k ohrožení vašeho zdraví, případně porušení zákonů ČR.
Ve zkratce: "když to neumíte, tak to nedělejte!"
Re: Bouřka strachu od Satai
30.07.2005 #Svatá pravda.
Lidská psychika v tom má jasno. A tak se všichni bojí bomby v metru spíše než automobilu, co se řítí na přechod, a spíše záplav než inkfartu...
(Mimochodem - na kraj střechy bych si nestoupnul ani za zlaté tele. Je to iracionální, výšky mi nevadí, ale hloubky mě děsí.)
Re: Bouřka strachu od llook
31.07.2005 #Policajtů bych se nebál, spíš ochranky hotelu. Sice by bylo nelegální chytnout vás a dát vám přes držku, ale co byste s tím mohli nadělat.
Re: Bouřka strachu od markon
31.07.2005 #2llook: no přinejmenším oproti ochrance hotelu jsme byly v přesile, takže bysme si naše práva podrželi.
od markon
02.08.2005 #2Jirka: já nevím co jsme komu tak strašného udělali, že jsme si sedli na střechu. Buď trošku liberální a nehaň vše co nechápeš.
Re: Bouřka strachu od Frank
15.05.2007 #No že je koukat ze střechy stejnýjako z chodníku na silnici není tak docela pravda. Na obrubníku člověk těžko dostane závrať a spadne pod auto:) A bejt za bouřky na střeše taky neni ani trochu bezpečný. Dobře, pokud byla daleko, ale obzvlášť v noci je těžký odhadnout jak daleko je bouřka skutečně a jak rychle se přibližuje.
Re: Bouřka strachu od Kikina
09.06.2007 #Mno teda za bouřky bych na střechu vůbec nelezla můžu říct že bouřky se bojim už od malinka a ráda bych se toho strachu zbawila wono začít brečet hned z druhým hromem jen tak neni dost příjemný, ale ten článek mi příjde jako wýsměch wšem co se něčeho bojí.
Blbe od Karel
05.01.2008 #Ty seš fakt nenormální blb!