Krutá realita

V poslední době se moc mluví o ceně nemovitostí, zda se jedná �i nejedná o bublinu a jaký bude budoucí vývoj. Já osobně jsem z nemovitostního trhu zklamaný, stále i po téměř dvaceti let od pádu komunismu přetrvává regulace nájemného (opravdu ten režim padl?) a totalitní organizace jako ČNB (Česká Národní Banka) nutí mladé lidi se neskute�ně zadlužovat. Chtěl bych upozornit, že základním kamenem kapitalismu je konkurence v bankovnictví a můžu v pohodě říci, že aktuální režim je spíše pseudo-demokracie a hodně pokřivené chápání termínu kapitalismus.

Kam půjde cena nemovitostí?

A je to vůbec podstatné? Jeden z nejslavnější ekonomů Ludwig von Mises (autor vynikající knihy "Lidské jednání") říká, že lidi vůbec cena nezajímá. Každého zajímá, co si koupí ze své mzdy a co musí udělat pro ostatní, aby se měl dobře. Popravdě ře�eno cena je vždy souhrou mnoha faktorů a je nepředvídatelná. Může se stát, že se zvednou příjmy a cena nemovitostí zůstane stejná, může se také stát, že se zvýší úrokové sazby, případně dojde k převratnému novému objevu. Může se dokonce stát, že se lidé za�nou stěhovat k moři ze střední Evropy. Kdo sakra ví, co bude? Třeba v budoucnu většina lidí bude žít ve firemních hotelech a stálost ubytování nebude za deset let pro nikoho podstatná. Kdo ví?

Jedno vím ur�itě, stav kdy si myslíte, že vy budete mít jedine�nou šanci koupit te�, a pak ostatní jen budou přihlížet jak vy bohatnete a oni makají na vás, nikdy nenastane. Velice se mi líbil jeden díl seriálu The Simpsons, kde Bart (podle mě je hodně prakticky inteligentní) je se třídou na lodi, kde u�itel Skinner ur�uje pravidla. Představme si u�itele Skinnera jako zákony, lo� jako stát a Barta jako politika a třídu jako běžné lidi. U�itel Skinner vytvořil na lodi pravidla, kde profitovali jen šprti (tedy menšina) a většina byla naštvaná. Tyto pravidla trvali ur�itý �as do chvíle, než přišel Bart a další tři spolužáci a Skinnera vyhodili z lodi a vytvořili nový systém, který byl pro více lidí výhodný. Ve chvíli, kdy budou vlastníci nemovitostí ve výhodě oproti většině ostatním tu nebude nikdo, kdo bude jejich vlastnictví uznávat a tudíž jejich vlastnictví zanikne. Toto není kapitalismus, ale zákony přírody a když se podíváte do historie, můžete vidět, že se to několikrát stalo. Kde jsou všechna města, která před dvěstě lety byla centry obchodu a bohatství? Za všechny jeden příklad, trochu do historie, můj praděde�ek vlastnil kampeli�ku a půlku města, skon�il v koncentra�ním táboře.

Vlastnictví prakticky

V jistém historickém �ase půda patřila všem, kdokoli kdo je vlastníkem půdy ji v historickém �ase ukradl �i si ji osvojil. Vlastník je tedy ten, kdo je schopen si svojí půdu ubránit. Uvedu následovný příklad, vlastníte milionářskou vilu a já tam přijdu se dvěma lidmy se samopaly, během hodiny jsem majitel této vily já. Poté druhý den přijde stát s dvaceti lidmy se samopaly a během hodiny je majitelem opět stát. Funguje to následovně, vše vlastní stát a ten vám dává právo užívat. Jenomže te� jdeme dál, stát jsou voli�i a voli�i je většina lidí, �i nadvláda těch naštvaných. Když přivedu na václavák tři milióny nasraných lidí, kteří makaj jen aby měli střechu nad hlavou, že se majetek znárodňuje, demokracie, nedemokracie, stane se tak.

Vlastnictví v demokratickém státě má své limity. Vaše vlastnictví je uznáváno do doby, doku� je to pro většinu výhodné. Ve chvíli, kdy v budoucnu, řekněme za třicet let, bude 30% lidí vlastnit 100% nemovitostí budou muset tito lidé vlastnit i 70% zbraní a síly na to, aby se ubránili před 70% lidí, kteří budou nasraní. Jenomže jak už jsem říkal, veškeré mírové státy jsou založeny na tom, že palebnou sílu vlastní stát a její využití se řídí demokraticky. Jak si asi myslíte, že v daném �ase bude volit 70% lidí nad využitím této síly?

Pohledem do krátké historie, lidé nemají a nikdy neměli žádný respekt k osobnímu vlastnictví. Kapitalisti�tí teoretikové se rozplývají nad blahobytem v zemích, kteří se těší vysokému uznávání vlastnických práv (USA, UK) vů�i blahobytu v zemích, které na ně kašlou (Německo, Francie). Pravda je taková, že blahobyt průměrného �lověka v zemích kašlajících na osobní vlastnictví je mnohem vyšší. Ameri�aná a Britové makají od nevidím do nevidím na zaplacení hypotéky, jedí v McDonalds a mají šílenou průměrnou životní úroveň, zatímco Němci a Francouzi se těší relativně vysoké životní úrovni pro normálního �lověka.

Řekl bych, že vím o kapitalismu hodně, i když se osobně považuji za anarchistu (v žádném případě ve smyslu těch debilů rozmlacující výlohy). Kapitalisti�tí teoretikové rádi říkají, že je nepodstatné, jak byl jejich majetek původně získán (krádeže, zabíjení atd.), ale mě to přijde podstatná informace. Jeden �lověk se mě ptal, co bych dělal v zemi jako USA, kde lidé pracují 6 dní v týdnu a 12 hodin denně, aby zaplatili hypotéky. Tak bu�to bych byl podnikatel nebo bych byl nasranej a našel bych další lidi co jsou a klidně bych je ukamenoval do té doby, doku� bych neměl slušný život. Ono je jednoduché házet špínu na anarchisty, že rozmlátí pár výloh, ale na druhou stranu, nejsou kapitalisté ti, co vám špehují vaše bankovní ú�ty, kradou úspory pomocí inflace a když jednáte mimo ně, tak na vás pošlou zásahovku se samopaly?

Mě se nelíbí ani kapitalismus ani komunismus. Ani jeden režim nebyl schopen zajistit volný obchod a svobodné jednání mezi jedinci. A to je pro mě osobně priorita, ani né tak osobní vlastnictví. Když se vrátíte do svých dětských let, zjistíte, že jste nic nevlastnili a také jste žili. Osobní vlastnictví je zdrojem veškerých sporů a lidé se na něm nikdy neshodnou, patenty, nemovitosti a cokoli, je důvodem jenom vě�ných válek. Cena jakéhokoli vlastnictví vyjadřuje cenu ubránit to. Když moc vlastníte, jenom na sebe posíláte lidi se samopaly, kteří to chtějí také. Vlastnictví cenných věcí nikdy nikomu štěstí nepřineslo. V africe se bojuje kvůli nerostným surovinám, Hitler vyvraždil Židy kvůli držbě zlata a měny a můžu pokra�ovat. Pokud jsem se něco v životě nau�il, tak že nic nevlastnit je pro život lepší a jednodušší. Zkoumat cenu vašeho majetku je velmi pošetilé, neboť jakou cenu bude mít váš dům, jestliže na vás stát bude mířit samopalem, abyste v něm nechali bydlet lidi za regulované nájemné? Pokud je něco dobré, tak bydlet za regulovaný nájem. Nic nevlastníte, nikdo vám nemůže nic vzít a co je nejlepší, jste ve strategické výhodě.