Dilema vývojáře - Krutá realita

Kdysi jsem býval vývojář, já bych osobně řekl, že velmi dobrý vývojář. Nikdy mi ani tak nešlo to programování a porozumění kódu jako spíš návrh architektury a myšlení nad rámec možností, ale ...

Nemůžu se tím živit ani to dělat

Půl roku co jsem programoval jenom čtyři hodiny denně jsem se dostal do depresí, začal se méně starat o své tělo atd... Dospěl jsem k tomu, že i když mi to jde, je to na pomezí toho, že se zblázním. Nezaplatí mi to libovolný plat, ani plat vývojáře v C# za 100.000 Kč / měsíčně by mi nestál za to, abych se tím živil. Vlastně jsem zjistil, že mám z programování do dost velké míry strach, kolikrát si říkám, že je to bezvadné hobby. Jednou za měsíc si udělám skriptík, který něco perfektně řeší, zasměju se a odpočinu si, ale po posledním rozhovoru s jednim opravdovým programátorem a vysvětlováním pár principů jsem se dostal tak do depresí, že se to nedalo unést. Začal slovama jako UML, pokračoval přes návrhové vzory, a pak se dostal k nedokonalosti jazyků. Tohle mě při práci vývojáře štve, neustálá omezení a neexistující bariéry vytvořené lidma, která dělají z vývojáře psychického otroka.

Jak se vymýšlí opravdu dobrý kód

Aktuálně jsem řešil jeden problém s počítačema a už asi pár měsíců mám problém, jak vyřešit monitorování a správu našich serverů. Všechno co je na trhu, veškeré produkty a řešení, mi přijdou špatná a celkové myšlení mi přijde hodně omezené. Zpravidla při vývoji produktu se mnoho vývojářů snaží vejít do nějakých pomyslných standardů a konvencí. Ve výsledku je komplexní řešení zbytečně komplikované, složité, drahé a plné chyb. Často je to tak, že se auto předělává na letadlo podle diagramu, rozhodnutí manažerů a UML modelu. Mě lidé zpravidla prosí o 10 až 100 řádek mého kódu a mezi sebou si to posílají. Vymyslet jednoduchou věc je složité v tom, že se to nedá naplánovat. Zrovna dneska mě prostě napadlo šíleně jednoduché řešení, z ničeho nic jsem to za dvě minuty dal na papír a najednou koukám na tu jednoduchost a eleganci. Z ničeho nic mě to napadlo a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, a potom co jsem to dal na papír jsem se snažil vyrovnat a zapomenout na to, jak se to tam dostalo, abych byl v pohodě a šťastný.

Problém je, že hodně věcí co napíšu se setkává strašně s odbornou kritikou, i když to lidé používají. Často proto, že to neodpovídá standardům, konvencím a už vůbec ne teoretickým propočtům. Například vyhledáváni na tomto blogu je schopno vyhazovat hodně relevantní výsledky, daleko výkonem i relevantností předčí klasický fulltext mysql, přičemž je to postavené na mysql a běží to na hostingovém serveru s nulovými náklady. Napsal jsem o tom článek na root.cz a komentáře byly tak plné záště, skoro redakce mi za článek nadávala. Protože podle propočtů nějakých univerzitních profesorů to nemůže fungovat. Ale mě to funguje, nezávisle na tom co vás učili ve škole, nezávisle na tom jak se to běžně dělá a nezávisle na tom, že je to špatně, to funguje perfektně a lépe než klasická řešení. Můžete si to milionkrát spočítat a teoreticky odůvodnit, že je to špatně a nebude to fungovat, ale ono to funguje. To je důvod, proč nedělám vývojáře.

Jak si mám účtovat práci, když většina práce je v relaxování, zajít si na dobrý oběd, zajít si do sauny, projet se v autě, pokecat s přáteli, a pak dvacet minut napsat na papír řešení, které vám na pozadí zpracovává váš mozek. Já jediné co dělám, a tuto schopnost máme asi všichni, tak nebrzdím svůj mozek ve zpracovávání informací. Nenutím svou mysl, aby nějak myslela, nechávám jí myslet na pozadí, nevnímám to a jde to samo. Nesouhlasím s tím, jak se dneska vyvíjí jednoduše proto, že všechen ten projekt management, UML diagramy, patterny, refactoring atd. nás nutí přemýšlet a z toho já mám deprese. Já jsem si už dávno všimnul, že když nechám svému myšlení volný průběh, nezasahuji do něj, tak jsem úplně v pohodě a všechno se vymyslí samo a když je úloha zpracovaná najednou se objeví BLIK a mám výsledky, které za 3 minuty napíšu na papír. Já prostě s projekt managementem, termínama a všema těmahle sračkama nesouhlasím. Od doby co se tyhle ptákoviny zavedli do IT se vývoj celého oboru zastavil na bodu mrazu.

Jak opravdu vyvíjet

Podle mě klíčem k vývoji softwaru je vzít vývojáře a posadit ho na místo uživatele. Prostě vezmete vývojáře a necháte ho měsíc na pobočce obsluhovat zákazníky a používat daný software s jediným cílem, aby si ulehčil práci, přičemž mu k tomu musí pomáhat celé IT. V případě, že si ulehčí práci tak, že se bude jenom vybavovat s lidma, vařit si čaj a mít nohy na stole, přičemž vše bude hotovo jste dosáhli pokroku. V případě, že tam budete mít vystreslého týpka, který nespí z vývoje a nezvládá nic je to dement a vyražte ho. Problém je v tom, že dnešní vývoj je odtržený od reality a dávají se šance lidem, kteří nejsou schopní uvařit si ani čaj. Tito rádobi vývojáři, programátoři a project management, který má propocené košile a přes noc nedokáže usnout, tito lidé tady nemají co dělat. Nechat řídit ty lidi, co si vaří čaj hodinu, mezitím se třikrát popálí, ale jsou v práci o hodinu déle a přijdou vám jako hodně pracovití, může jenom dement. Já jsem s tímhle stavem i tak spokojený, vyrovnal jsem se s ním a tahám spoustu takových lidí z průserů. Nemám si na co stěžovat, i na chaosu se dá vydělávat, beru že to tak je a přijde mi, že jsem právě na cestě k vytvoření něčeho, co pomůže. Píšu si svůj vlastní software co ulehčí práci mě a to je věc, která mě baví. Živím se něčím jiným, ale stejně vyvíjím, i když jenom pro sebe. Možná o to je to lepší. Vývoj pro sebe mě totiž opravdu baví a nikdy jsem z něho neměl žádnou depku ani problémy, jen úsměv na tváři. Jednoduše odmítám prodávat své myšlení komukoli za libovolnou cenu, to raději budu bydlet ve squatu a živit se sbíráním jablek, protože i tak budu šťastnější.

Fakt dobré přirovnání

Podle mě spousta lidí dneska vývojáře bere jako děvku, platí jim nehorázné peníze za to, že prodávají svůj mozek (místo těla) způsobem, který se jim samotným nelíbí. Představte si život, kde hodně času se oblékáte tak, jak vám někdo nařídil a myslíte tak, jak vám někdo nařídil. Mě kdysi dávno nabízela práci jedna velká konzultantská společnost s takovým renomé, že se u jejího náborového střediska tisknou davy vysokoškoláků a snaží se tam probojovat jen na praxi. Já jsem to odmítl, jednoduše proto, že bych se musel oblékat a myslet tak jak oni chtějí. Vy se divíte, že lidé co tohle dělají mají deprese? Já ne.

Překvapuje mě, kolik lidí se dneska dobrovolně prodává, jak kdyby si sami mysleli, že jsou nějaké zboží či komodita. Prý pro rodinu a společenské dobro. Jakoby tito lidé říkali "Já jsem otrok a to je dobré pro rodinu, a proto svojí rodinu také učím jak být správným otrokem. V otroctví je jistota, to tady bylo a vždycky bude". Všímám si, že pár firem začíná dělat pokroky, uvědomují si, že lidi si nemůžou koupit a snaží se pro ně něco dělat. Mám známého z jednoho malého města, co dělá na pokladně v pražském supermarketu a je šťastný. Supermarket mu zařídil bydlení s dalšíma lidma co dělá poblíž jeho pracoviště, vedle je hospoda, v pár apartmánech si natáhli wifinu a po nocích paří počítačové hry. Podle mě je to furt lepší život, než být manažer vystresovaný ve svém luxusním bytě koukající na plazmovou obrazovku a jezdící do práce ve svém SUV. Já už jsem si ovšem dávno vybral tím, že jsem odmítl práci, kde mi nabízeli o 15.000 Kč měsíčně více prostě proto, že bych neměl čas zajet si na kole. Jediné co mi k tomu stačilo bylo předat řízení svému podvědomí a nesnažit se to nějak řídit a ovlivňovat. Nakonec stejně když jsem přenechal jako vždy řízení mému pohodovému já, tak během roka jsem bral ještě víc a měl i ten čas na to kolo.