Úspěch Google leží v ochotě riskovat - Krutá realita

Kolik si myslíte, že je na světě lidí, co se jsou ochotni postavit za svůj projekt či podnikatelský nápad. Dali byste do sázky svůj počítač, své horské kolo, své auto či něco na čem vám záleží? Ne? Tak neexistuje možnost úspěchu. Zakladatelé Google začli tím, že projekt rozjeli na vyčerpání přidělených kreditních karet. Představte si, že dlužíte za studium na vaší vysoké škole, žijete na koleji, žijete z ruky do huby a pořídíte si kreditní kartu a nakoupíte vybavení na váš projekt. Když to nevyjde, budete se z toho roky dostávat. V reálném světě žádný úspěch bez rizika neexistuje a to ani v počítačích. Webový projekt, který má nulové riziko ztráty financí má nulové riziko na úspěch. Vždy něco riskujete, třeba málo, ale riskujete. A když už neriskujete vy, musíte přesvědčit někoho, aby riskoval za vás.

Risk je zisk

Aktuálně jsem se hrnul do věci, kdy jsem ucuknul v poslední minutě. Intuice mi úplně řekla, ne! Problém byl v risku, já jsem nechtěl riskovat a zjistil jsem, že ve výsledku vždy v budoucnu tratím. Neriskuji dnešek, ale riskuji kompletní zítřek a došlo mi, že v budoucnu mám jisté prd za cenu nulového rizika. Nebavím se tady o risku pár drobných za hosting, bavím se tu o risku 100 000 Kč, které můžou skončit v koši. Nechci je riskovat, ale ta druhá jistá varianta je možná ještě horší. V životě už jsem prosral takových peněz, tady jsem vyhodil 10 000 Kč oknem, tady 20 000 Kč oknem a víte co, ničeho nelituji. Sice mě moje blbost stála desítky tisíc, ale moje zkušenosti s ní mi vydělaly stovky tisíc. Pokud chcete udělat úspěšný projekt, musíte do toho dát sebe a nemyslet na to, že to špatně skončí. I v tom nejhorším scénáři vám totiž zůstanou zkušenosti, které přesahují cenu vašich ztrát.

Byly to velké ztráty

Protože z mého blogu může někdo získat dojem, že to pro mě nebylo důležité, je potřeba upřesnit situaci. V době kdy jsem riskoval 10 000 Kč byl můj příjem při škole 3 000 Kč a byly to pro mě neskutečné peníze. Finančně jsem se položil tak, že jsem sotva měl na oběd ve školní jídelně, ale za pár měsíců se situace obrátila znatelně k lepšímu. Chápu, že lidé se závazky si takovou nejistotu nemohou dovolit, ale přiznejme si sami, že každému jednou bylo dvacet a třeba té šance něco na světě zkusit nevyužil a získal tak své jisté hovno .