Hackerská povídka - Krutá realita

Byl nádherný den, typický letní pařák, všude vedro a mě napadlo pouze vrhnout se do hackování. Vzal jsem notebooka, anténu, síťové karty, přiložil plavky a hromadu pití, a dal se na cestu. Po chvilce jsem dorazil na očekávané místo, k nejbližšímu hackerovi.

Otevřela dveře a v jedné ruce držela notebook a v druhé anténu. "Tak co? Dáme se do toho?": v klidu pověděla. Přikývl jsem, pomalu vstoupil do jejího bytu a otevřel baťoh s dvěmi notebooky a jeden - ten výkonnější jsem vyndal nastůl. Nejdřív jsme propojili notebooky síťovými kabely, poté jsme nainstalovali anténu a chtěli jsme se dát do hackování.

Nejdříve jsem se ovšem skočil opláchnout do koupelny. Když jsem se vrátil, ona se šla také opláchnout. Najednou vypadl proud a notebooky se vypnuli. V tu chvíli, ještě bez trička rychle přiběhla, co se děje. Předstíral jsem, že jsem si nevšiml vynadných baterií z notebooků a prohodil jsem, že všechny tři notebooky přestali z ničeho nic fungovat. V tom mě projela vlasy a řekla:"To nevadí, můžeme se podívat i na něco jiného".

Poté se ke mě nebezpečně blízko přiblížila a vášnivě mi sundala Hands-free, to jsem opětoval sundáním jejího hands-free. Rychle následoval MP3 přehrávač, poté PDA a nakonec hodinky s USB klíčem. Ani já ani ona jsme na sobě neměli žádnou elektroniku. Bylo to tak vzrušující. Poté jsem se přiblížil k jejímu notebooku, jemně zasunul USB klíčenku a nastartoval.

LEDky klíčenky začli zběsile poblikávat, čím dál rychleji, informace už byly takřa přenesené. V tu chvíli se na obrazovce objevilo:"Kernel panic" a notebook se celý rozechvěl. Tux sténal slastí, ale vše najednou skončilo. Byl to nádherný požitek přenést všechna data.

Protože se ovšem díky bezpečnostnímu oddělení pamětového kódu nepovedl, museli jsme to zkusit znovu, jiným způsobem. Moje, nyní už 4GB USB klíčenka vychladla a byla opět připravena k provozu. Nezastrčil jsem jí do počítače přímo, ale připojil jsem jí přes pomalý USB1.1 kabel. Bylo to takřka nekonečné, nekonečný požitek s přenášení dat, hodiny a hodiny vzrušení. Byl to den na který již nikdy nezapomenu.

Poté jsme se ještě jednou setkali, mohlo to být stejné, kdyby nebyla hned zpočátku záludná chyba:"Kernel: You fucked Windows, Access denied". Úlet s Windows mě strašně mrzel, nestálo to za nic, bylo to krátké rychlé a bez prožitků. Bylo to pouze s průměrným operačním systémem, který používá naše sekretářka na služebních cestách se šéfem. Nabubřelý, zastaralý systém s komplikovaným licencováním. Už to nikdy nebude jako dřív .