Krutá realita

Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Igrož Pšák. Byl to debil a nikdo ho neměl rád, protože mimo jiné byl i tlustý, hnusný a dementní. Byl to zkrátka dement nad všechny dementy. Vypadal blbě, měl ú�es na debila a na jeho tváři nikdy nechyběl dementní úsměv. Také nosil pořád stejnou košili(asi od té doby, co ji dostal) a džíny, kterým se už skoro vůbec džíny říkat nedalo. Byly to spíše dva hnusné, ucourané a špinavé kusy nohavic, které spojoval stejně hnusný kus látky. Kromě toho se mu protá�ely nohy, pořád jedl �okoládu a pil dementní „SCHOOL COLU“. No prostě KUS IDIOTA!

Jednou šel Igrož na procházku a zpíval si přitom podivnou písni�ku, která postrádala jakékoliv melodie nebo taktu. Přemýšlel o dementním elektrošokova�i, když potkal své spolužáky Emila s Josefem. Aby Igrož vůbec pozdravil, musel do něj Josef kopnout. Z Igrožova dementního hrdla se ozval jakýsi dementní pozdrav. Poté následoval výkřik(asi z toho kopnutí). No, bylo to spíše zakvílení dementa, který právě zpozoroval, že mu hoří zadek, když sednul na gril. Emil na�al větu: „Ahoj, kam jdeš?“ Igrož odpověděl: „Jdu dementit...ee..roznášet letáky. Josef na to: „Ale vždyť žádné letáky nemáš.“ „No jo...“ odpověděl Igrož, „to je divný...“ Pak ale změnil tón hlasu „Kchchchch,já vás zabiju!Ale...kam jdete?“ kluci asi totiž nechtěli poslouchat jeho dementní kecy, tak odešli.

Ale najednou se Igrožovi ozvalo za zády: „Tak poj�, Igroži.“ byl to Bohouš. „Jéžišmarjá,“ pomyslel si Igrož, „Te� mě zmlátí.“ a za�al dělat cosi, �emu by se jen stěží dalo říkat běh. Když takto „uběhl“ asi dvacet metrů, Bohouš ho dohnal. „Kam utíkáš, ty debile?“ spustil na něj, „Já se tě chci jenom zeptat, jak se spouští po�íta�.“

Když Bohoušovi vše řekl, šel dál. Najednou se však zastavil a pomyslel si: „Jé, kam já to vlastně jdu?“ a po chvíli(asi 5 min.) přemýšlení mu kone�ně došlo, že vlastně chtěl jít na po�íta�ový kroužek. Ale pak si uvědomil, že to už stejně nemá cenu, že už by přišel pozdě. Tak šel dementním krokem k domovu, maje radost akorát z toho, že už ví, jak se dostat v jedné hře do 2.kola. Tak šel a co se nestalo, potkal Boženu s Mařenou. „Čau,Igroži“ řekla Božena, „kam jdeš?“ „Ale, jdu domů.“ odpověděl bezduše Igrož. „Už vím, co mám dělat v Doomovi.“ „O �em to mluví?“ zeptala se Božena Mařeny. „No o Doomovi, o tý hře...“ odpověděl Igrož jakoby do ztracena(Igrož pořád mluvil tak, že nevyslovoval te�ku, takže konec věty vždy zněl jakoby do ztracena). „Co to povídá?“ chtěla říct Božena, ale přerušil ji smích Mařeny. „Igroži, radši bu� zticha a my jdem.“ Řekla Božena a se smějící se Mařenou pomalu odcházela. Když Igrož dorazil domů, sednul k po�íta�i a jen hrál a hrál...

Druhý den bylo hezky a tak vzal Igrož po škole své dementní kolo a jel na projíž�ku. Cestou třikrát spadl, protože jak víme, byl to dement a všechno dělal dementně. Jak tak dementně jel, dojel až k jezírku. Chtěl se jen tak opláchnout, protože to byl dement a plavat samozřejmě neuměl. Ale než si sta�il uvědomit, že je oble�ený a nemá plavky ani ru�ník, vběhl tam. Ale jak to udělal, všechny ryby vyplavaly břichem vzhůru. Myslel, že za to mohl on, ale pak si všiml, že na druhé straně plave...Otýlie. Zhrozil se, protože plavala k němu. Jistě jste poznali, že Otýlie není moc přitažlivá, spíš naopak, tedy hodně odpuzující. „Oooch,Igroži.“ zvolala, ale Igrož nevnímal a pokud se vůbec tomu, co dělal, dalo říkat běh vodou, tak běžel vodou. Ale ouha, právě mu došlo, že je oble�ený. Snažil se běžet ke kolu, když zjistil, že Otýlie je mu v patách. Snažil se se� mohl, nicméně Otýlie ho dohnala. Už ho chtěla líbat, ale Igrož ji kopl. „Aauuu“ zařvala, „ty debile.“ Igrož se ozval „Co mi ještě povíš?“ „Ty debile“ „Co mi ještě povíš?“ ale Otýlie už neříkala nic a dala Igrožovi pusu. „Buoaale“ blil Igrož a zhroutil se smrady.

Po dvou týdnech v nemocnici a po plastické operaci se mohl vrátit domů. Vlastní máma ho nemohla poznat a zmlátila ho v domění, že je lupi�. Až když Igrož zařval své dementní „Kchchch“, jeho máma ho kone�ně poznala a za�ala se mu omlouvat. Ale Igrož nedbal jejích omluv, šel do svého pokoje, vzal ze stolu svůj elektrošokova� a dotkl se jím své matky. Na koberci zbyla jen hromádka popela. Stejně tak provedl i s příchozím otcem. V Igrožovi se probudil ten nejnižší pud: ZAB�JET!!! Ve�er jel do vojenského muzea, kde za pomoci elektrošokova�e ukradl uzi, několik granátů a v zahrádkářství ukradl novou ultralehkou motorovou pilu. Když se ráno probudil, elektrošokova� už byl plně nabitý. Řekl si, že každého, kdo ho bude otravovat, zabije. Tak šel. Když vešel do školy(bylo už pozdě), šatnářka na něj spustila: „Igroži,máš zpoždění. Kde jsi byl?“ „Ještě jednou...“ odvětil Igrož „...to řekneš, ty babo, tak tě zabiju.“ a než šatnářka sta�ila něco udělat, Igrož ji spálil na uhel.

Jeho dementní mysl se každým okamžikem naplňovala vztekem a zlobou. Když vešel do třídy, všichni už seděli a u�itelka Frfňová něco vykládala. Pak přerušila svůj výklad a řekla: „Igroži, máš nějakou omluvu?“ „NE!“ odsekl Igrož. „Co si to dovoluješ, ty demente?“ řekla udiveně u�itelka. „Drž hubu“ řekl Igrož, „nebo tě zabiju.“ „Máš trojku z chování, Igroži.“ tuto větu už však u�itelka nedořekla, protože se z ní stala hromádka popela. Pak Igrož zavřel dveře a obrátil se ke třídě: „To samé se stane s vámi.“ řekl. „Tak,“ na�al novou větu: „te� hezky všechny, co mě otravovali, pozabíjím.“ A následoval děsivý smích dementa.

Když vyvraždil tři �tvrtiny třídy, řekl: „Tak a te� vyvraždím i ty, co mě neotravovali.“ a když už povraždil všechny kromě Bohouše, Arnošta, Emila a Josefa, došla mu energie v šokova�i. Všem �tyřem se ulevilo. Ale hned se jim zase přitížilo, když Igrož vytáhl druhý elektrošokova�. Arnošta, který byl nejblíž, zasáhl. To už ale ostatní prchali a burcovali jiné třídy, aby utekly. Na to ale Igrož myslel. Všechny třídy předtím zamkl. Všem třem nezbylo nic jiného, než za�ít zběsile prchat, protože Igrož na ně vytáhl UZI ráže 9 mm. Poté otvíral jednu třídu za druhou a házel tam granáty. Ty, kdo to přežili, střílel. Oknem utéct nemohli, protože Igrož školu obestřel silovým polem. Přesto se nějakým třídám podařilo vyrazit dveře a utéct - aspoň na chvíli - do bezpe�í. Igrož už povraždil půlku školy, když k němu dorazil chumelec rozzlobených dětí. Igrož do nich za�al smažit olovo a granáty. Po chodbě létaly ruce, nohy, kusy vnitřností a jiné �ásti těl. Krev byla všude. Uprostřed tohoto masového teroru se Igrož na chvíli zastavil a poslouchal. Kromě kři�ení a stříkání krve zaslechl i policejní sirénu. Mezitím se však na něj hrnul zbytek školy s cílem zabít ho. Jenže ti, kdo byli blízko, to schytali motorovou pilou. Po chodbě zase vesele létaly odříznuté �ásti těl nebohých žáků. Kdo tenhle masakr přežil, schoval se okamžitě za roh. Ale moc si nepomohl, protože Igrož tam házel granáty odrazem od stěny. Za necelých dvacet minut už Igrož neměl, koho by zabil. Tak aspoň rozmístil po škole plastickou trhavinu C-4 a dálkové ovládání schoval do kapsy. Policie se nemohla k Igrožovi skrz silové pole vůbec dostat a Igrož se jejich snažení jen smál. Igrož už dávno odpráskl všechny u�itele, jen ředitele Aloise Pěni�ku si nechal svázaného na konec, že ho bude za živa pitvat. Z celé školy už zbylo asi jen 10 žáků. Igrož smažil olovo doslova do všeho, co se pohlo. Za dvě minuty už zbyli jen Emil s Josefem(Bohouš to schytal granátem). Josef šel na Igrože první. Sko�il na něj a za�al ho mlátit hlava-nehlava, jenže Igrož ho hned spálil elektrošokova�em. Emil mezitím vypnul silové pole(ani nebylo zakódované, protože to Igrož neuměl, však to byl dement). A zrovna v tu chvíli, kdy to vypnul, Igrož ho v šíleném návalu vzteku doslova rozsra�koval na cucky. Posléze vnikla do školy jednotka rychlého nasazení. Než ale Igrože zatkla, Igrož postřílel půlku policajtů, kteří tam byli. Ale nakonec ho přece jen zatkli. Igrož chtěl školu vyhodit do povětří, ale nemohl dosáhnout do kapsy. Požádal tedy jednoho z policajtů, aby mu sáhl do levé kapsy. Policajt mu z kapsy vytáhl dálkové ovládání a prohlížel si ho. Igrož už neměl co ztratit a tak do policajta str�il. Dálkové ovládání upadlo na zem a škola, do které Igrož chodil, během pár vteřin změnila adresu. Ale nakonec Igrože zneškodnili a odvezli do POLEPŠOVNY.