Moje internetová historie - Krutá realita

Po vzoru Patrika Zandla jsem se rozhodl napsat něco o mé internetové historii, která sice není prošpikována zajímavými podnikatelskými záměry, ale i přesto stojí za zmínku. Mé první setkání s internetem samozřejmě neprobíhalo u mě doma ani na kolejích, nýbrž zcela jinde.

První setkání s internetem

Jedno z prvních míst, kde jsem se mohl setkat s internetem byla městská knihovna v Praze, musel jsem si proto pořídit kartičku knihomolů a hurá na internet. Ovšem pozor, musel jsem se objednávat a to na jednu až dvě hodiny a to někdy dokonce i měsíc dopředu. Takže můj přístup k internetu byl značně omezen a tehdy mi to v mých čtrnácti letech (rok 1996) ani tolik nevadilo.

Již v té době byl internet světově značně rozšířený, i když u nás teprve začínal. Jako jedna z prvních začla o internetu informovat Česká televize vysíláním dokumentárního filmu o "závíslých na internetu". Film byl veden v duchu uživatelů tvrdých drog typem:"jsem závislý, musím být na internetu minimálně 6 hodin denně", ale podobně asi jako všechny obdobné dokumenty u mě toto nevyvolávalo nechuť, nýbrž závist že může na internetu trávit tak dlouhou dobu.

Válka prohlížečů

V té době již začala válka prohlížečů, Internet Explorer 3 vs Netscape Navigator 3. Subjektivně byl rychlejší a lepší Internet Explorer, i když byl samozřejmě mnohem méně stabilní. Na počítačích v knihovně (Pentium II 300 Mhz, v té době naprosté dělo) byly nainstalovány oba prohlížeče, žádný neměl majoritní podíl, ale lidé zásadně používali Internet Explorer, až na pár vyvrhelů společnosti.

Válka prohlížečů skončila v době uvedení Internet Explorer 4.0, který strčil Netscape Navigator 4 hravě do kapsy. MSIE 4 byl na svoji dobu revolučním prohlížečem, který jste prostě museli mít. Internet s ním byl něco jiného, byly to multimédia a bylo to World Wide Web.

Hackerské stránky

Již v té době jsem měl zálibu navštěvovat hackerské stránky. Vždy v nějakém inteligentním zpravodajství našli na internetu návod na výrobu atomové bomby a já ho musel mít, musel jsem ho najít . Doma se mi povalovali návody od výroby dynamitu po semtex. Nejlepší historku si ovšem schovávám do teď, pajkus (a teď se doufám nepletu) člen hysteria.sk měl na stránkách tak drsné věci jako projekt vlastního operačního systému pouze pro hry, vynikající brutální povídky a nějaké podivné obrázky simpsonů. Kdesi v hromadě disket bych mohl najít možná kopii, do teď se mi to bohužel nepodařilo.

Tuto verzi stránek si nepamatuje ani hodně aktuálních členů skupiny Hysteria, přeci jenom jich je většina v mém věku a v té době měli jistě jiné starosti než navštěvovat hackerské stránky.

Cesta k internetu

Ale zpět k potulování po kavárnách. Získat cestu k internetu pro mě nebylo tehdy vůbec snadné, jedna hodina připojení se pohybovala v rozsahu 50-100 Kč / hod, přičemž mzdy byly řádově nižší a mé kapesné bylo ještě o několik řádů nižší. Jenom měsíční paušál za vytáčené připojení (bez poplatků) stál 500 Kč / měsíčně + modem ( 3.000 Kč), to byly ceny u kterých jsem tehdy mohl jenom ošklivě slintat.

Mačkat ve veřejných institucích se mi také nechtělo, vybojovat si místečko u internetu jenom na hodinu znamenalo mnohdy velké snažení. Po beznadějném obcházení veřejných knihoven a DDM jsem konečně dostal vynikající nápad, což takhle pracovat v internetové kavárně? Brzy ale tento nápad dostával na frak, protože veškeré pracovní pozice v internetových kavárnách již byly dávno obsazeny.

Nebyl bych to ovšem já, kdybych se nechal tak snadno odbýt. Ze šuplíku jsem vytáhl zlaté stránky a začal telefonovat do všech internetových kaváren, zda-li někoho nepotřebují. Asi u padesáté kavárny zrovna chtěli dát inzerát, tak jsem jim poradil, ať se ani neobtěžují. Během pár minut jsem získal solidní brigádu, kde jsem nemusel nic dělat, surfoval jsem na internetu a ještě jsem za to dostal zaplaceno.

Asi nejzajímavější zkušenost byla, když jsem si jako školní praxi sehnal pozici u ISP a využíval rychlosti 100Mbit. Pamatuji si, jak na kontrolu praxe přišel učitel ze školy, vyjel do mramorové budovy luxusním výtahem a já v klimatizované místnosti seděl na páteři internetu. Učitel vypadal trošku zděšeně, protože moje školní praxe byla opravdu trošku na jiné úrovni než ostatních.

Začátek vysokorychlostního internetu

No a tady už moje internetová historie končí, s prvním připojením do sítě internetu rychlostí 128kbit (v době co ostatní používali modem) jsem konečně mohl být neustále on-line. Pamatuji si jen, že první rok jsem trávil několik hodin denně hraním hry Unreal Tournament do doby, než se všichni moji spoluhráči začli odpojovat (začínal jsem být nejlepší) a přestalo mě to bavit, a bylo nutné tuhle hru ukončit.