Co jsem prováděl ve škole - Krutá realita

Po přečtení vynikajícího příspěvky Ivo Lukačoviče Jak jsem naprogramoval DOOMa pro ICL-UNIX aneb man doom jsem se rozhodl napsat něco lepšího, článek o tom jak já ještě mladší než Ivo jsem hackoval na základní škole.

To byly časy, v osmé třídě k nám do školy dorazili počítače PC, které nahradili staré krámy CP/M s 5,25" mechanikou. Dokonce server byl vybaven tehdy revoluční dvourychlostní mechanikou CD-R! Takže jsme ve škole mohli velmi utrácet své kapesné za CD-R média, které tou dobou stála i 80 Kč / kus. Když si ještě vzpomenu kolik to pro mě bývalo peněz, až mě zamrazí v zádech.

V té době jsem rozuměl těm počítačovým krabicím s kamarádem nejlépe ze školy. Rozuměli jsme tomu samozřejmě lépe i než učitelé, a také jsme toho pěkně zneužívali. Například náš učitel měl nasdílené síťové disky s heslem, které jsme nemohli uhodnout. Zkoušeli jsme skoro vše, od jeho jména, po jméno třídy, po různé datumy, naťukali jsme tam skoro celý kalendář jmen a nic. Jednoho dne jsem proto došel za učitelem, který mě měl opravdu v oblibě a svěřil se mu, že jsem se nemohl dostat do jeho počítače, že jsem v koncích.

On se jenom šibalsky usmál, přistoupil k počítači a stisknul ENTER. Pak jen řekl:"To jsem vás dostal co, žádné heslo tam nebylo ". Uznávám, že ani jednoho z nás nenapadlo, že by heslo nechal nevyplněné a počítač se na něj ptal, nicméně to byla logika Windows 95. Přibližně po pěti minutách kdy mi učitel heslo sdělil se slovy stejně mám všechna data šifrovaná ztratil velmi rychle úsměv ze své tváře.

Jeho program evidence osobních údajů všech žáků školy sice byl zaheslovaný, nicméně ve stejném adresáři se vyjímal soubor .DBF, který mě napadlo otevřít v Excelu. Jistě když jsem můj trik učiteli ukázal byl docela nervózní a rychle se ptal, jak jak jsem získal heslo. Po mé dopovědi běžel rychle disk zakódovat opravdu rozumným heslem, protože mu došlo že tajná databáze jmen a adres žáků není tak v bezpečí jak si myslel.

Druhý fórek udělal kamarád, který naivně podlehl přesvědčení jeho spolužákům a rozhodl se nabourat do systému na přidělování jídel. Jistě náš rezervační systém jídel na kartičky byl v té době revoluční, ale co se nestane, když nějaká kuchařka si zapomene zavřít kancelář se svým počítačem.

Takže kamarád za podpory jeho spolužáků do oné místnosti vniknul a smazal soubor AUTOEXEC.BAT, který spouštěl onu aplikaci na zjištění kolik se má jakého blivajzu (myslím jídlo) navařit. Hospodářka samozřejmě druhý den ráno přišla a neměla ani ponětí, jak zjistit aktuální potřeby studentů.

Proto se kuchařky rozhodli, že navaří místo tří pokusů o jídlo pouze jeden oběd, který snad bude chutnat všem. Díky za to, že to nebyly játra .

Později samozřejmě jeden z věrohodných spolužáků kamaráda udal, a on dostal k úhradě servisní zásah a dvojku z chování. Jóo to byly časi, a jaké máte zkušenosti vy?