Jak pomáhat ostatním? - Krutá realita

Jak pomáhat ostatním?

16.09.2005

pomoc

Podle některých názorů je můj blog jakýmsi smetištěm namyšleného a povrchního hajzlíka, kterému by neměla patřit ani minuta tohoto života, a proto jsem se rozhodl napsat i něco dobrého. Něco o tom, jak se snažím pomáhat ostatním lidem bez toho, aby si něčeho všimli.

Jak to dělám?

Občas lidi hodně štvu, jsou na mě naštvaní, ale když zmizím z jejich života, tak to velice rychle poznají. Jsem podobný typ jako je Regina ve VyVolených, když jsem mezi lidmi, tak jsou na mě naštvaní, a když zmizím tak zjišťují, že se vlastně nudí (tohle mi už řeklo docela dost lidí).

Důvod proč tomu tak je, že hodně věcí dělám z důvodů, které lidi dlouhou dobu nedokáží pochopit, a po čase jim to obvykle začne docházet. Například jedna moje oblíbená taktika je vytváření vlastního názoru. Ať řeknete takřka cokoli, dokážu vám položit otázku, která vás zaskočí. Zaskočí vás, protože prostě mám pravdu, že váš názor není globálně správný, ale subjektivní a mnohdy od někoho převzatý.

Slabší povahy to obvykle nevydrž a začnou se se mnou hádat. Obhajují si do krve svůj názor, a když se jim to podaří, pouze tiše umlknu a zakývám, že mají pravdu. Hodně často se ovšem stává, že jsem schopnej faktickou logikou dokázat, že něčí názor je špatný. Pokud to daná osoba pochopí, obvykle začne neskutečně řvát, protože věřte mi člověka pěkně vytočí, když mnoho let věří něčemu, o čem ho dokážete přesvědčit, že je úplná hloupost. Například na obvyklou větu:"Sleduji tři televizní zpravodajství a čtu dvoje noviny, takže si podle toho udělám objektivní názor", dokážu reagovat nečekaně:"Pravda, třikrát překroucené informace z ČTK nakonec dají objektivně, to co napsal redaktor v ČTK". Nakonec se to zvrhne v hádku, že redaktoři píší objektivní informace, které si vždy prověřují. Protože redaktoři novin jsou nadlidi a nemají vlastní názor  :-).

Pokud narazím na povahově silnějšího člověka, obvykle mu během času dojde jeden fakt, že se snažím, aby si udělal vlastní názor a srovnal si to v hlavě. Díky mě si docela dost lidí ujasnilo své názory, i když to pro ně bylo těžké, dokáží si s odstupem času uvědomit, že to bylo dobré. Jedná se ovšem většinou o lidi, co jsou schopní debatovat, protože to bohužel většina lidí není. Už mě dost lidí obviňovalo z toho, že začínám hádky, ale končilo to zle mojí poznámkou:"já mluvím stále stejně, to ty řveš, protože prostě víš, že mám pravdu". Hodně lidí prostě začne řvát, když jim dojdou argumenty.

Kdo mě dostal?

Musím se přiznat, že to co já dělám ostatním lidem, se jednou stalo i mě. V jednom kempu jsem se bavil s nějakou holkou a ona mi docela fakticky vysvětlila, že mé názory na lidi jsou z jisté části mylné. Problém byl, že mě došli argumenty a hlavně jsem pochopil, že věřím léta něčemu, co je prostě hloupost, že můj názor je špatný. Docela se mi sevřel žaludek a uznal sem, že má pravdu.

Její reakce byla docela zajímavá se slovy:"promiň, docela mi je divné, že na mě neječíš jako většina lidí". V tu chvíli mi došlo, co vlastně dělám ostatním, ale neřval jsem a nehádal jsem se. Prostě někdo měl pravdu a můj názor byl špatný a to přeci není důvodem na někoho řvát. Jistěže máte chvilkovou depresi, cítíte se mizerně, ale furt si špatný názor nevyřvu. A přinejmenším, i když se chvilkově naštvu, tak dlouhodobě jsem rád, že mě někdo nenechá válet se v blbosti.

Jak se lidem nepomáhá

Typickým příkladem jak se lidem nepomáhá jsou rádoby psychologové a křesťani. Po docela značném doporučení všech známých k nějaké šílené psychologické šarlatánce, jak jim pomohla, jsem se odhodlal tam přijít. Ta paní mě doslova vysvětlila, že všechno co mě v životě štve, že to je v pořádku, že můj názor je správný, a že všechno co si myslím je správné. Ano, přibližně pár hodin mi vydrželo být s tím šťastný, ale druhý den to bylo jako předtím. Nic jsem nezměnil a tudíž se nic nezměnilo. Nejsem věřící ubožák, co věří v to, co není pravdou.

Ještě lepším příkladem jsou křesťani, ti vás sice za všechno odsoudí, ale pak vám všechny hříchy prominou. Křesťani v lidech navozují stav, kdy si každý myslí, že vše je v pořádku, ale ono to tak není. Výsledkem toho je, že se člověk snaží dostat do jakého si nepřirozeného stavu, který sice nefunguje, ale on se cítí šťastný. To samozřejmě relativně dobře funguje u slavších povah, kterým stačí říct, že nemají hlad a oni ho mít přestanou, ale já prostě věřím sobě vždy, za každé situace i v těch nejhorších situacích. Můj názor na křesťanství je takový, že kostelů se doslova štítím. Falešná morálka je věc, která je hodná zavržení.

Pokud byste se chtěli zasmát, v ČR existuje případ chlapce, který si sekundovým lepidlem přilepil (hádejte co  :), aby zabránil své fyzické, a podle křesťanů špatné potřebě. O tom jak moc je falešná morálka si můžete udělat představu tím, že do věznic chodí kněz. Jistě, masový vrah potřebuje rozhřešení a odpuštění. A o co lepší je, když je okolí silně nebezpečná osoba věřící. Většina náboženství založených na falešné morálce je prostě špatných. A říkat lidem, že je dobré to co dělají, abyste jim přinesli chvilkové štěstí je špatné!

Komplikovanost pomoci

Hodně lidí si myslí, že pomáhat druhým je dobré. Pravda je taková, že většina lidí se snaží jakoby pomáhat jenom proto, aby oni sami byly šťastní. A co víc, kdyby alespoň někomu pomáhali, jenomže oni většinou lidem ještě ubližují. Asi nejlepší a nejkratší příhodu co mám je, paní byla v pražském metru a nadávala na žebrající harmonikáře, který když prošel kolem ní, od ní dostal příspěvek. Logika házení peněz žebráků v metru je hodná výstavby komunitního centra na místě 300 let starého chráněného stromu.

Ještě více se mi líbí názor, že příspěvek 3.000.000 Kč na darování kostní dřeně malé holčičce je hotová dobročinnost. Kdyby tito dobráci měli v hlavě rozum, věděli by, že logičtější by bylo darovat Paralen v ceně 30 Kč pro 100.000 dětí v Africe. Jenomže tím by v Africe stoupla populace a zvýšilo by se přírodní zatížení naší planety. Lépe řečeno pokud pomáháte těmto lidem, děláte to pro sebe, protože to postrádá veškerou logiku.

Důležité je, pokud už někomu chcete pomáhat uvědomit si jedno, nelze to dělat tak, abyste spotřebovávali zdroje této planety. Problém přírodních zdrojů je ten, že se dají rozdělit jistým způsobem, který dělá jednu část planety chudou a druhou bohatou. Tohle nelze změnit, leda byste přikoupili další Zemi, ale jinak s tím nelze nic udělat, těm lidem nelze pomoci. Léčit nemoci v Africe logiku má (dost silnou), posílat jim jídlo logiku nemá (musí se ho naučit sami pěstovat). Posílat jakémukoli jedinci na operaci logiku nemá, protože tím pouze odeberete peníze, které by mohli pomoci mnohem většímu množství lidí.

Jako ukázku pár "blbostí" bych třeba rád poukázal na hnutí Greenpeace, které se snaží propagovat úplné zhovadilosti. Typu sluneční panely na všechny domy (každý kdo o energii něco ví, musí uznat, že pro výrobu slunečního panelu je třeba více energie, než za svojí životnost vytvoří), nebo odstavování jaderných elektráren (promiňte vlastně nahrazování uhelnými), případně tvorbou větrných elektráren (druhý den zas protestují, že větrná elektrárna rozemlývá ptactvo). Navíc všichni co příspěvky na ulicích vybírají, to nedělají pro přesvědčení, ale pro peníze. Dokonce osobně znám pár vysokých představitelů z těchto hnutí a opravdu dobročinnost sama (pro sebe  :)).

Shrnutí

Možnosti pomoci, které jsou nekonfliktní

  • Dárcovství krve
  • Vysazení rostlin
  • Odstranění odpadků z přírody
  • Využívání MHD
  • Bydlení v metropoli

Nedoporučovaná pomoc

  • Finanční dary
  • Půjčky známým
  • Povzbuzení u věci, která není logická
  • Dohled nad dodržováním zákonů
  • Morální rady

A co já?

Především žiji v metropoli, piji čištěnou vodu z řeky, jezdím MHD, a proto zatěžuji přírodu extrémně málo. Ano obyvatelé metropolí jsou pro přírodu jedni z nejméně zátěžových. Dělal jsem propočty s pár lidmi co se pyšnili, jací jsou ekologové a jak drží přírodu nad zemí a jejich spotřeba přírodních zdrojů byla znatelně vyšší než u mě, protože žili na vesnici, spotřebovávali podzemní vodu, benzín, produkovali velké množství odpadků, nerecyklovali atd.

Vemte si jen tuto úvahu. Kolik se spotřebuje energie na zavedení kanalizace, topení, energie, internetu a všeho do domu s mnoha nájemníky, a kolik energie potřebujete, abyste vše zavedli pro stejný počet lidí na území 10x větším? Kolik energie se spotřebuje na svážení odpadů, distribuci vody atd. Lidi na vesnici jsou ti, co zbytečně spotřebovávají velké množství přírodních zdrojů! A někteří z nich jsou takový svině, že topí odpadky či jiným svinstvem spalovaným při nízkých teplotách, či vyváží odpadní materiál přímo do přírody. Nakonec pošlou jednu dárcovskou SMS nějaké katolické dobročinné organizaci, která zcela nelogicky podpoří nákup nějakého přístroje.

Hlavní člověk, kterého v dobročinnosti obdivuji je Bill Gates. Jeden z nejchytřejších dobráků na světě, který nasměroval velké množství finančních prostředků do distribuce léků do zaostalých zemí a vývoj nových léků. Když se podívám na jeho nadaci, vidím pomoc lidem, která sebou nese minimum špatných vlastností, které by šlo odsoudit. Pomáhat druhým je totiž umění, není to o tom, že pošlete SMS a není to o tom, že někoho utvrdíte v jeho špatných názorech. To pomáháte akorát své duši, ale nikomu jinému!

Přidat komentář

:-D 8-) :-) ;-) :-o :-( :evil: :idea:

Pro příspěvky je vyžadována podpora obrázků

Pro ověření zde prosím napište text, který vidíte na obrázku

od Anonymous

16.09.2005 #

může mít snad někdo globálně správný názor?

o autorovi od M

16.09.2005 #

"Podle některých názorů je můj blog jakýmsi smetištěm namyšleného a povrchního hajzlíka, kterému by neměla patřit ani minuta tohoto života" - autor podle meho nazoru namysleny rozhodne je. Urcite je i dost inteligentni a ma zakladni prehled v mnoha oblastech, takze dokaze vest diskuzi prakticky o cemkoliv. A co nevi to si online vymysli - diky jeho IQ ho hned tak nejaky oponent neprokoukne. Bohuzel mu ponekud schazi tzv. emocni inteligence. Prilis povrchni snad ani neni, ale ze by tento blog byla studnice hlubokych myslenek to bych taky nerekl. Spis zde prezentuje obecne prijatelne, i kdyz mnohdy mensinove nazory. Drtiva vetsina clanku vychazi z principu "Ja jsem proste bozi a ted vam povim jak delam X, Y nebo Z". No a tim vznikaji clanky o X o Y a o Z, ktere vsak slouzi jen jako zaminka kde autor ctenari na konkretnich prikladech vysvetli, ze ostatni lidi jsou jen tupe stado ktere mu nesaha ani po kotniky. A blahosklonne mu poodkryje neco ze svych tajemstvi. Protoze si precetl i par clanku o psychologii, tak vi, ze je dobre ukazat ctenarovi i nejakou svou slabustku a tim se pro nej stat duveryhodnejsim - kazdy prece mame chyby, jsme jen lidi, ne? (viz. ta imaginarni divka z kempu v tomto clanku). No a nakonec prijde par odstavcu dobre minenych rad pripadne odsudku tech kteri by se radi chovali jako "ti dokonali" (Markon, Hulan, ...) ale nemaji na to.

Plus minus podle tehle sablony je psana vetsina "nazorovych" clanku na tomhle blogu. Jeho teziste bych nevidel ani tak ve spasnych a prevratnych myslenkach, ale v prezentaci a "rafinovenem" posilovani autorova ega.

Mimochodem tato sablona psani clanku je u autora velice pevna a nezavisla na konkretnim tematu. Ctenar tak alespon vi co muze cekat  :-) Proto jsem byl tak zklaman z clanku o marihuane - autor se vyjimecne nedrzel sablony a clanek pusobil nekonzistentne.

A proc sem chodim ja? No proto ze me to bavi  :-) Bavi me "studovat" autora  ;-)

od Dave

16.09.2005 #

2 :: IMHO LOL. Máš v zásadě ve všem co píšeš pravdu, ale tenhle článek, i když se tebou uváděné šablony v zásadě drží, místy ztrácí vnitřní logiku a kdyby to šlo ještě kousek dál, rovnou napíšu, že nemá hlavu ani patu. Nejlepší jsou v tomto odstavce o konstní dřeni a paralenu. Ty o křesťanství také stojí za to, ale zas tu nechci být za pánbíčkáře který by si v životě bez pana faráře nevěděl rady, tak to radši nekomentuju.

Vlastně se ani nedivím, že tolika lidem, se kterými Markon diskutuje, docházejí argumenty. Některé jeho názory totiž opravdu dokážou vyrazit dech natolik, že člověk těžko hledá odpověď. Ale to se nijak nevylučuje s tím, že by bez Markona byla nuda  :-)

Anička Dajdou prej vydává knihu, to bude taky slušný maso  :-D

MHD? od Alex

16.09.2005 #

Anička Dajdou vydává knihu?? Wow!!

Můžu se zeptat co je prospěšného na používání MHD? Protože autobusy MHD používají dieslové motory, které jsou nejméně ekologické ze všech?  :)

Ne teď vážně, skutečně by mě zajímal důvod.

2alex od goophy

16.09.2005 #

Vyhody oproti pouziti auta (osobni nazor):

Autobus pojede i bez tebe, takze rozdilem je jedno auto na silnici, mj. jeden vyfuk navic. S tim souvisi i spotreba benzinu, resp. ropy  ;).

Jednoduse ty autobusy tu jezdi, tak proc jezdit jeste autem?
Mj. se zavadi testovaci ekobusy.

od markon

16.09.2005 #

2M: Po přečtení tvého komentáře jsem (jak si většina myslí) neuvažoval o jeho smazání, ale jeho zarámování. Upřímně jsem se válel smíchy po zemi  :-D

Tak především ona imaginární dívka byla reálná a fakt mě osobně zaskočila.

To, že to píšu jak z učebnice psychologie, ano nepopírám psychologii mám prostudovanou  ;-) Ano, píšu to, aby to zaujalo, ale to neznamená, že se jedná o fikci.

Ohledně posílení mého ega, no to není tolik o posílení, spíš jako o konfrontaci názorů typu:"najde se někdo, kdo vyvrátí můj názor?". A když se nenajde, tak mi to posílí ego  8-)

2Dave: Podívej se na VyVolené na normální a nekonfliktní lidi jako Rosťa, Monika atd. Zdaj se ti zábavní? Ne, je s nima pěkná nuda. A život je přeci o tom, jak něco zažít, něco zblbnout. Všichni lidi řeší to jestli je vyhodí ze školy, že jejich život skončil. Nebo se bojí o místo v práci, nebo o partnerku atd.

Mě tyhle věci přijdou jako maličkosti. Věř mi, že k tomu co jsem zažil jsou problémy většiny lidí pro mě maličkost. Někomu přijdu jako flegmatik (ale já být cholerik), protože u problémů co lidi pláčou, tak mě prostě přijdou banální.

Můj život není podle šablony, je prostě zajímavej a každý den je překvapení, i když někdy až takové, že sám bych radši skočil z letadla bez padáku  :o

od Dave

16.09.2005 #

2 Markon: VyVolený sleduju docela pozorně. Rosťa ani monika nejsou zvlášť zajímaví pro diváky (nebýt jejich hrátek), ale to přeci ještě neznamená, že to nejsou dobří kamarádi a parťáci! (Jakkoliv ne třeba pro mě nebo pro tebe)

A tvoje názory - trochu se mi zdá, že se snažíš mít jiný názor než většina (či tvůj partner v diskusi) za každou cenu. Často říkáš, že většina vždycky nemá pravdu, ale už jako by sis neuvědomoval, že někdy ji však mít může. (Stejně tak jako se může mýlit ten jednotlivec - hrdina, který se za svou pravdu bije do úmoru).

Něco z mého osobního soudku: Na to, jak jsem si začal tvořit svoje názory měly zásadní vliv dvě věci.

1) Skautský oddíl s nepřiměřeně přísným vedoucím (starší pán), který pořád říkal, že máme mít na věci svůj názor a říct ho nahlas. Ale když ho někdo řekl (a byl jiný než jeho) nebo se na něco "nevhodně" zeptal, dostal takovej seřev, že jsem to nikdy potom už neviděl. Docela šok, párkrát jsem to zažil na vlastní kůži, ale negativní dopad to na mě snad nemělo. Naštěstí spíš asi naopak - naučil jsem se, že je třeba hledat argumenty a mít je promyšlené dřív, než něco řeknu.

2) Na gymplu ve třídě jsem měl spolužáka, oblíbeného vůdce party. Snažil jsem se mu trochu konkurovat, moc mi to nešlo, snažil jsem se s ním být kamarád, ale taky mi to moc nešlo a on se mnou jednal trochu z vrchu. Prostě nic zvláštního, jako v každé druhé třídě. Co se mě od něj ale opravdu dotklo bylo, když mi řekl, že nemám vlastní názor. Měl tehdy možná v podstatě pravdu, protože jsem dost papouškoval ty jeho, abych mu padl do oka.

V tu chvíli jsem se dost změnil a začal na všechno mít právě opačné názory než on (pokud to jen trochu šlo) a také je s ním náležitě konfrontovat. Někdy jsem dostal já jeho někdy on mě, byli jsme vyrovnaní soupeři. Kamarády to z nás sice neudělalo, já jsem možná trochu jeho respekt získal, on můj trochu ztratil, ale to není v týhle story podstatný. Podstatný je, že jsem pomohl svýmu egu, zjistil jsem, že dokážu říct svůj názor, konfrontovat ho s někym jinym a když to byl názor rozumnej, tak si ho důstojně obhájit, což vždy nemusí znamenat přesvědčit o něm toho druhého. Jenže to mi bylo 15-16!

Postupně jsem toho nechal a konfrontuju svoje názory jen když to má smysl, nedělá mi problém mít stejný názor jako většina, protože vím, že to neznamená že je nutně něco špatně. Ale taky dokážu lidem, se kterými v zásadě souhlasím klást takové otázky a stavět je před takové hypotézy jako bych měl názor opačný, abychom si vytříbili argumenty což ne každý vždycky pochopí a začne se hádat. Občas považuju za špatné názory ostatních lidí, ale vždy hodně přemýšlím, jestli ty špatné nejsou právě ty moje.

Proč do tebe tohle všechno hustim? Protože jako bych se v zčásti tobě viděl když mi bylo těch 15 - 16. Sorry, ale je to tak.

A sem to chodim číst, protože z toho všeho co tu píšeš se dá vytušit, že jsi v jádru správnej kluk, kterej to v podstatě tak nemyslí a protože ještě nejsi tak ztracenej případ jako Hulán a tak mě zajímá, jak to s tebou bude dál. Vlatně jsi tak trochu můj VyVolenej;-)

A řekl bych, že podobnejch čtenářů je tady víc. Myslej to s tebou v zásadě dobře a těšej se, co jim zase poradíš, ale taky se snažej ti více nebo méně obratně naznačit, že se ne vždycky projevuješ jako vyzrálá a vyrovnaná osobnost, což je jim líto, protože se zdá, že bys na to mohl mít.

Takových, kteří by tvoje rady jak "pomáhat ostatním" brali vážně tu asi bude minimum. Přitom kdybys tohle téma uchopil trochu obratnějc - třeba tak, aby z něj vyplynula otázka, jestli i taková pomoc, která není míněná opravdu upřímně (je jen pro dobrý pocit pomáhajícího) je k něčemu dobrá, jestli je dobré přepočítávat pomoc ha zachráněné životy / 1 Kč, jestli by nebylo lepší pomáhat jinak, než se to v současnosti dělá a jestli je dobře míněná pomoc vždy prospěšná, mohla by pod tím článkem vzniknout docela zajímavá a pro všechny strany obohacující diskuse. (Ale nechci ti nic podsouvat)

Když ty nám, nevědoucím chudáčkům, milostivě říkáš, co dělat a co ne, každý se ti na to vykašle, protože takhle prostě nikoho o ničem nepřesvědčíš. Jestli se snažíš psát kontroverzní články, bereš to za nesprávný konec a jsi kontroverzní ty sám, ale bohužel v tom horším slova smyslu.

Je vidět, že sis někdy přečetl něco o psychologii, ale je také moc vidět, jak se to (křečovitě) snažíš uplatnit v praxi. Děláš věci, o kterých víš, že by měly fungovat, protože sis to nastudoval, ale už ti pro ně chybí cit a to je prostě poznat a proto to nemůže zabírat. A i kdyby, myslím, že sis tu nějakým zvláštním způsobem získal publikum, na které to stejně nikdy ani moc platit nebude, i kdybys byl mistr.

Také bych ti doporučoval, aby sis po sobě každý článek !polohlasně! přečetl. Vyvaroval by ses stylistických i logických neobratností, které oko nepostřehne, když to po sobě čteš, ale sluch už ano. Rázem by tvoje texty byly o třídu lepší.

Sorry, jestli tě tím, co ti všechno vytýkám obtěžuju, ale přímo si o to říkáš. Máš na mnohem víc než na pózu, která ale bohužel (nechtěně) působí dojmem kluka, kterému sice někdo vzal hračku, ale on přesto všem povýšeně musí jako spasitel lidstva vysvětlit, jak svět funguje.

Možná máš trochu jiný životní styl, než mnoho ostatních, které kolem sebe vidíš, ale věř mi, že to není nic zas tak výjimečného. Každý máme svoje problémy, někdo větší, jiný menší a každý se s nima pereme jak umíme. Někdo horko těžko, někdo levou zadní a každý si také na sebe naloží něco jiného. Ale i ty nejsilnější musejí čas od času řešit i ty nejmalichernější problémy, které je však nakonec mohou umořit, když se jich sejde moc najednou nebo moc po sobě... To není nic zvláštního.

Taky se všichni snažíme nějak svůj život naplnit. Někdo procestuje celou zeměkouli a stejně na starý kolena zjistí, že nikam nedošel a třeba moje babička celý život četla červenou knihovnu, o 8 hod koukala na komisaře Rexe apod., ale s dědou se do poslední chvíle milovali a umřela šťastná tak, že o tom nikdo nemůže pochybovat. I proto, že byla příkladem skvělé maminky a babičky pro dvě generace. Sice neprožila život s krví plnou adrenalinu, ale je to málo?

Piš dál svoje názory, ale ne způsobem, jako by byly jediné správné a ty jsi nás o tom nutně musel přesvědčit, jak jsme omezení, když si myslíme něco jiného. Řekni nám, co si myslíš a proč a pak se ptej, co si myslí ostatní a proč. Povede to mnohem dál a bude to mnohem zajímavější.

Re: Jak pomáhat ostatním? od markon

16.09.2005 #

2Dave: no tak já jsem byl taky na táboře vedoucí a byl jsem s dětmi spíš kámoš (jj, nejsem dospělý, klidně souhlasím), ale nikdy jsem jim své názory nevnucoval a nekonfrontoval s nimi (jsou to přeci děti). Nicméně s dětmi je těžké být kámoš, když jsi větší, takže díky psychologickejm knihám jsem se naučil, aby to fungovalo dobře, teda aby mi nedali pěstí, protože to pak končí šikanou od dětí apod. Naštěstí mě nikdy nešikanovali (jako se šikanují někteří učitelé), protože jsem je včas zasekl a dal jim najevo, že jsem přeci jenom starší a mám právo na respekt i když se chovám jako oni +-.

Co se týká zbytků tvých blábolů, no já se stáří nedožiju, prostě jsem si tím docela jistý, že to buďto skončí nehodou (seskok padákem, motorka, autonehoda ...) nebo sebevraždou. Už v pár letech mi prostě došlo, že nedospěju, nikdy a to se klidně můžete stavět pánové na hlavu, ale nedospěju. Proto se nemůžu dožít stáří a upřímně - mě to nemrzí. Prostě jsem se smířil s tím, že umřu dříve, mám to naplánované, protože horko těžko psychicky zvládám svých 21 let.

Moc moc lidiček má svůj život rozplánovaný do 70 let a já prostě předpokládám krátkou epizodu a jsem za ní šťastný jak blecha. Doslova mě udělá šťastným, když pojedu 300kmh, nabořím to a umřu. Protože je to lepší než ukončit život v plenkách, s holí a naslouchátkem  :)

od Dave

16.09.2005 #

2 Markon: Fajn, jsem rád, že jsme si to vyjasnili, když to bereš takhle nemám k tomu co dodat a respektuju to (ale na rozdíl od tebe si myslim, že každý životní období má svoji hodnotu). Chtěl bych k tomu říct víc, ale neposlouchal bys. Btw. jsi "lepší" než jinej můj spolužák, kterej se plánoval (nevím jestli ještě pořád, už se nestýkáme) zabít ve 40, protože pak už život prej nemá cenu. Každý máme strach z něčeho jiného, někdo ze smrti v 300km/h, jinej z tech 70 let (jak věku, tak života).

Tak kdy? od M

17.09.2005 #

Markone to mě docela zaujalo. KDY hodláš ten svůj "beznadějný" život ukončit? Čekáš na náhodu? Co když ti náhoda nevyjde vstříc, nezabije tě ale jen zmrzačí? Nebylo by jistější to svoje "trápení" ukončit zrovna teď? Evidentně nemáš v plánu nic konkrétního v životě dokázat, takže nemá cenu se tu lopotit, ne?

Nebo si říkáš že zatím je to docela dobrý a stojí za to ještě chvíli žít, ale až to začne stát za starou bačkoru, tak to utneš? Ale proč by teď mělo stát za to žít když stejně nemáš žádný cíl, k čemu je to dobrý? Navíc ty se chceš zabít s padákem nebo na motorce - až jednou bude tvůj život nuda tak takovýhle věci asi dělat nebudeš. Spíš to vypadá že chceš v nejlepším přestat, ale jak poznáš že ta chvíle nastala? Co když tě v dalším životě čeká něco ještě lepšího o čem zatím nemáš tušení?

Ale v pohodě. Dvacetiletých, kteří si myslí že život (u)končí ve třiceti a protože pak už je to jen padesát let vopruz, těch je spousta. Naštěstí většina z nich ve třiceti zjistí, že to až tak zlý není a posunou hranici zas o kus dál. A pak zas a zas až toho v šedesáti nechají a počkají než sejdou věkem  ;-)

od markon

17.09.2005 #

2M: No ve 30ti plán nemám, utnout život v tom nejlepším věku, zase magor nejsem. Můj plán je 50, což je založeno na několika průzkumech, že člověk by měl v tomhle věku umřít +-.

Cíle mám a dost solidní, chci něco procestovat, užít si a vychovat děcka, nic víc. Moje představa je tak do 28 si užívat, pak založit rodinu, vychovat děti a když mě bude 50, jim tak 20 +- a to se o sebe dokážou postarat, tak a v tuhle chvíli to pro mě ztrácí dál smysl.

A ať se budeš třeba divit, chtěl bych děcka proto, aby tu na světě byli lidi co budou šťastní a dobře vychovaný. Ne debilové, kteří dostanou přes držku co hulí trávu a jejich životní cíl je udělat vysokou a získat dobrej job, prostě lidi co budou umět žít. A hlavně neléčit si své komplexy na dětech, si nedokážeš představit kolika rodičům bych za to rád rozbil hubu, že tohle dělaj a kazej životy lidem.

Někdo tu říkal o smyslu života, že to je mít potomstvo a já se s tím ztotožňuji. Na světě neexistuje druh, co by se dožil své sexuální neaktivity - mimo člověka. Konec sexuální aktivity = fyzický konec života, takže pokud budou léky co dokáží léčit buněčný rozpad, ok. Prostě abych to shrnul, pokud se na trhu objeví farmaceutika, které léčí příčiny (nikoly důsledky) stáří, jsem ochoten žít déle. Staří lidé se prostě buněčně rozpadají a to je to, co mi nesedne.

Re: Jak pomáhat ostatním? od markon

17.09.2005 #

2M: A ještě něco, mám geneticky garantovanou dlouhověkost, mému dědovi je 78 (stále žije a chodí) a pradědeček umřel ve 82 (do doby než umřel chodil do 5 patra pěšky s uhlím), pak dostal infarkt.

No to přiznávám považuji za docela fajn, umřít na infarkt, rychlé, bezbolestné a fajn. Prostě žiješ a najednou bác a konec.

Ale neznám nic horšího než smrt na rakovinu a potupné umírání v nemocnici.

Ale přiznávám, že u mě je fakt otázka smrti dost zajímavá věc. Když jsem byl malej, strávil jsem půl roku v nemocnici kvůli plicím. Vypadalo to asi tak, že děti kolem mě sotva dýchali a byly rádi že žijou a já tam běhal a nechápal, co tam dělám.

Já jsem v těhle ohledech živel.

od llook

18.09.2005 #

Posedlost diskusí. Také s tím mívám občas problémy, nesouvisí to s INTP?

ad "kostelů se doslova štítím")
Většina křesťanských sekt nemá kostely - mají obvykle jen modlitebny, komunitní centra apod. Právě mezi těmito zpravidla bývají ty nejnebezpečnější, které se nesnaží tak izolovat jako katolické církve a naopak verbují nové a nové ovečky.
Římskokatolická církev je sice nejrozšířenější, ale pomalu ztrácí a nedělá nic moc pro rozšíření své působnosti.

Jiny pohled. od lidoop

19.09.2005 #

Nekteri lidi si nevytvareji nazor. Jejich problem vidim v tom, ze nejsou ochotni byt delsi dobu sami se sebou a myslet.

Za mych studentskych casu jsem si vydelaval doucovanim matematiky a chemie. Vsech lidi, kteri nedokazali syntetizovat ani jednoduchou algoritmickou uvahu, jsem se ptal, kolik casu travi sami. Hezke holky na tom byli dost spatne, dokonce nektere tvrdili, ze nejdou VUBEC samy.

Tak zivot bez samoty by byl pro mne neprijatelny, v pritomnosti jinych nemuzu nerusene premyslet. Osobne ve spolecnosti taky beru cizi nazory, protoze je to rychlejsi, pohodlnejsi, nekonfliktni a taky nejsem dostatecne chytry abych okamzite sformuloval silne argumenty. Svoje nazory si tvorim az osamocene.