Kouzlo času - Krutá realita

Když jsem chodíval na střední školu, někteří učitelé se snažili zabránit pozdním příchodu do hodin zajímavým způsobem. Jejich jednoduchý systém spočívala v tom, že když dorazím o pět minut později, napíšou mi celou neomluvenou hodinu. Z jejich úhlu pohledu mě to mělo zodpovědně motivovat chodit včas, nastalo ovšem něco zcela jiného. Když jsem z domova vycházel pozdě a zjistil jsem, že nestihnu přijít včas, vrátil jsem se domů a po internetu pařil Unreal Tournament.

Důvod proč o této mladé rozmarnosti hovořím je ten, že hodně často lidé schvalují zákony a předpisy, které mají obdobné dopady. Většině z nás přijde logické, že nesplácené dluhy u banky postupně narůstají. Že za nevrácené knihy se neustále zvyšuje penále, a je to tak správné. Je to tak v pořádku, protože lidi jsou zvyšujícími se penálemi nuceni na toto myslet. Problém je, že toto je jediný úhel pohledu na věc.

Každý z nás myslíme jistým způsobem do budoucna, sledujeme následky určité období dopředu a snažíme se předvídat, kam naše chování povede za den, ze měsíc, za deset let či za padesát let. Problém je v tom, že všichni vidíme do jiné budoucnosti. Mnoho zákonů či nařízení je logických, pokud se díváme deset let dopředu a mnoho z nich ztrácí logiku, když se díváme týden dopředu, a to je problém. Zákony a předpisy nemají lidi trestat, ale mají je preventivně odrazovat od věcí, které jsou pro společnost nebezpečné.

Nesmyslná nařízení

Právě díky odlišnému myšlení do budoucnosti často v životě potkáváme nesmyslná nařízení, která pro nás stěží mají logiku. Já například do dnes nedokážu pochopit smysl dopravní značky "maximální povolená rychlost". Pokud jedu v autě, nevidím důvod proč by mi měl někdo nařizovat, že mám po dálnice jet 130km/h. Jestliže jedu přes den na známém úseku po poloprázdné dálnici, proč bych nemohl jet 200km/h? Důvod této značky je jasný, je určena pro lidi, kteří nejsou schopni uvažovat do budoucnosti a odhadnout možnosti.

Pro mě nemusí být žádná nařízení, pokud něco provedu, měl bych si nést stejné následky za každé okolnosti. Chápu to tak, že jedu-li po dálnici s lidmi v autě nepřiměřenou rychlostí, a upadne-li mi v mém autě kolo a důsledkem toho v mém voze zahynou spolucestující, měl bych si nést stejné následky i kdybych rychlost dodržoval. Pro lidi, kteří myslí dopředu není třeba stanovovat omezení, stačí jim sdělit následky.

Pro mě nesmyslná nařízení ovšem mají pro lidi, jež nemyslí do budoucnosti význam. Říkají jim, že v případě že pojedou rychlostí vyšší než povolenou mohou ihned mít problémy. Tyto nařízení jsou ovšem často hloupým kompromisem, což mohu potvrdit z jedné autonehody, kterou jsem nezavinil. Řidič, s kterým jsem jel dodržoval veškeré předpisy, a dostal smyk na silnici. Vzhledem k jeho schopnostem jel rychle, ale nepřiměřeně. Já i několik mých dobrých známých bysme v tomto jednoduchém smyku šlápli na plyn a byly v pohodě, tento řidič šlápl na brzdu a já seděl v autě jak netopýr - naštěstí připoutaný.

Záhada s ledem

Další relativně zajímavým faktem je učení lidí blbostem. Dnes se policie snaží každou ledovou kaluži obklíčit páskami označující nebezpečí a hlídat ji. Ačkoli si to neuvědomujeme, tato péče o nás nikoho nenutí přemýšlet. Pokud se obkličování každé řeky stane standardem, v případě že na jednom místě pásku někdo strhne lidi automaticky vejdou na led, protože když před ním není páska, je přeci bezpečný.

Veškerá nařízení, která nás mají bránit před důsledkem našich budoucích činů nás zbavují nutnosti do budoucna vůbec přemýšlet. Když se mě někdo ptal, proč jsem proti legalizaci marihuany, odpověděl jsem: "Lidi jsou dnes tak zvyklí, že co je státem povolené není nebezpečné, že by začli marihuanu kouřit až v životě nebezpečném množství". Když například marihuana není státem schválena, každý si bere své riziko do budoucna na sebe, a lidé kteří nevidí do budoucna se mnohdy k této rostlince ani nedostanou. Pro šťourali souhlasím s tím, aby bylo možné marihuanu legálně pěstovat a užívat, nikoli legálně distribuovat.

Skvělý komunismus

Relativně zajímavým jevem, který v dnešní společnosti často pozoruji jsou lidé, kteří se mají mnohonásobně lépe než se kdy měli, a přesto vychvalují komunismus. Dlouho jsem na tuto záhadu hledal odpověď, až jsem se jí dozvěděl od jednoho podnikatele. Lidé si často myslí, že když za komunismu žili, mohou ho nezávisle soudit. To by byla pravda, kdyby jim ovšem dnes bylo také dvacet let. Lidé totiž často nejsou schopni oddělit informace od sebe a porovnat, jak by se měli dneska ve dvaceti letech, a jak se měli dříve ve stejném věku. Lidé porovnávají jak se mají dneska ve čtyřiceti letech, a jak se měli dříve když jim bylo dvacet, ale to přeci vůbec není o režimu, to je pouze o čase.

Stejných lidí, co obdivují komunismus jsem se proto zeptal, zda-li si myslí, že se dnešní dvacetiletí mají lépe než se oni měli ve dvaceti. Téměř všichni souhlasili s tím, že se dnešní mládež má lépe. Čas i věk jsou někdy zajímavým jevem, který nejsme schopni absolutně posuzovat.