Kriminálka a její postup - Krutá realita

Dneska mi doma zazvonil zvonek, zvednu domovní telefon a jenom slyším:"Policie, můžete na chvilku", následovala odpověď:"Jaká policie?", ze sluchátka se ozvalo:"oddělení kriminality...". Tak jsem došel ke dveřím do domu a stála tam docela milá slečna.

Drsné?

Ihned mě vynadala, jaktože neberu telefon. Mé vysvětlení o tom, že neberu neznámá čísla jí postačilo, ale i tak byla naštvaná, že musela zajet až ke mě domů svojí bílou felicií (těch má kriminálka několik) a předat mi předvolání osobně.

Chvilku jsem se s ní dohadoval, že se mi termín výslechu ohledně dosvědčení krádeže (viz tento článek) nehodí, a nakonec jsme se dohodli, že po obědě zajedu k ní na služebnu s potřebnými doklady vše vysvětlit.

Hovor pobíhal docela rychle a ona slečna byla opravdu velmi pohotová. Bylo vidět, že je z kriminální policie a rychle uvažuje. Pohotově při mém podezíravém pohledu i ukázala průkazku bez vyžádání a bavila se k věci.

Změna image

Potom co jsem dojel na kriminální polici, pohodlně se usadil do hnusné kanceláře (pracují v hezčí ) s nějakou zastaralou počítačovou mašinou se mě začala ihned vyptávat na různé otázky. Když se u protokolu ptala, jaký výraz by byl vhodnější (jestli mladík nebo kluk) trošku nejistně jsem odpověděl, že je to snad jedno. Pak se mě zeptala ještě na pár zcela banálních otázek a naladila docela dobrou atmosféru.

Najednou přišla otázka jako kudla do zad. Mezi zcela pohodovými otázkami na okraj řekla větu, která měla překroutit moji výpověď a jen čekala, jak jí odkývu. Trošku mě to zaskočilo, psychologii výpovědí znám docela dobře a strkat otázky na tělo mezi jednoduché otázky je známý trik. V tuto chvíli jsem začal být docela tvrdý, a pohodová atmosféra přešla. Na všechny další otázky jsem odpovídal, že nevím ale je to jak jsem uvedl dříve. Nenechám si přeci na banalitách překrucovat své výpovědi.

Rozhovor byl tak docela rychle ukonce, protože daná slečna pochopila, že na mě klasické metody výslechu asi moc fungovat nebudou. Ne nadarmo nám profesor na vysoké škole doporučoval:"Ptejte se takto: Jaká se vám líbí barva zboží (to vás ani nemusí zajímat), jak se jmenujete, jaké vás baví sporty, kolik je váš měsíční přijem (vidíte a získali jste odpověď, člověk odpoví dřív než mu dojde, že to nechtěl říct)".

Psychologická analýza

Přiznám se, že mě to celé naštvalo. Nesnáším, když se někdo pokouší o moji psychologickou analýzu bez mého dovolení. Beru to jako osobní útok, a opravdu pak nebývám příliš ochotný. Mám takovou vlastnost, že když se někdo pokusí se mnou manipulovat, tak se seknu a od té chvíle danou osobu zcela ignoruji.

Problém proč nechci, aby lidé viděli do mých názorů je ten, že mám hodně zkroucené vnímání reality, správných věcí, špatných věcí, pravdy i lži. Lidé docela často chtějí znát můj názor na ně a to je ta poslední věc, kterou hodlám odtajnit. Nestojím prostě o to, aby někdo znal mé názory, pohnutky či životní postoje. Nakonec to naštěstí většina lidí po čase přijme a přestane se dívat na to jaký jsem uvnitř, ale začnou se zajímat o výsledky toho jaký jsem. A to už je jíná kapitola.

Pokud chcete znát můj názor na ostatní lidi, není třeba se snažit ho různými triky ze mě skrytě vypáčit (to asi stejně nepůjde), stačí si ho tady přečíst. Mě nezáleži na tom co člověk dělá, jak se chová a jestli dodržuje zákony či morálku. Mě záleží na tom, jestli jsou lidé šťastní a dělají i ostatní šťastné. U mě je debil ten, co jedním činem ublíží ostatním lidem a ještě sobě. Lidé, kteří dělají činy, které nepřinášejí nic jim samotným ani nikomu jinému jsou podle mě debilové. Například pokud hodíte kámen do výlohy z vandalismu, necháte se chytit, tak jste způsobili problémy nejen někomu jinému, ale i sobě. Váš čin tedy neměl žádný význam a jste debilové.