Život bez masových médiích - Krutá realita

Už je to několik měsíců, co jsem přestal poslouchat televizní zprávy, rádio a číst noviny a výsledek? Jsem zatraceně více šťastnější a když se dnes podívám na zprávy, vůbec je nechápu.

Mediální omezenost

Když se podívám na zprávy a najednou vidím nadšeného reportéra v New Yorku, jak se rozpovídává o stávce nějakých odborářů a nefunkci městské hromadné dopravy poslouchám názor Evropana na věc ve Spojených státech. Jenomže názor Evropana na Státy je a vždy bude omezený a pro mě naprosto nepodstatný. Fakta, který český reportér říká jsou pro mě zkreslená, navíc do značné míry i nelogická. Celé mi to přijde, jak kdyby omezený český buran zajel do ciziny a přes kameru všem říkal, jak to vidí on.

Aby toho nebylo málo, televize vždy zveřejní nějaký výzkum veřejného mínění. Například zjistí, že Václavu Klausovi důvěřuje 89% lidí, kteří to s tou důvěrou pravděpodobně příliš nepřehání, jinak by nehlasovali pro vstup do Evropské unie. Pokud někomu důvěřuji a on mi radí (v tomto případě, abych nevstupoval do EU), tak sakra nedělám přesný opak toho co říká.

Nakonec je vše obvykle zakončeno nějakou šťastnou socialistickou zprávou, například že ve sbírce na pomoc Africe se vybralo několik miliónů korun a televize tam ihned posílá speciální balíčky. Jako ekonom vím, že se nejedná ve skutečnosti o pomoc, ale ublížení dané zemi, kde se zvedne akorát korupce a zabrání se jejímu rozvoji. Proto nad šťastnou zprávou, jež oznamuje společné spolčení likvidující ekonomiku rozvojové země jenom kroutím hlavou a nechápu. Přijde mi to, jak kdyby zprávy byly natáčeny z pohledu omezeného čecháčka, s minimálním pocitem objektivity.

Neřeším velké problémy

Asi vám to přijde zvláštní, ale nemám potřebu osobně řešit problémy naší země a celého lidstva. Nechápu, když slyším malé dítě jak se ptá maminky:"Mááámí, a přiletí ten ježíšek, co když má tu ptačí chřipku?" a maminka odpovídá:"Neboj, ježíšek je očkovaný". Upřímně řečeno se dětem nedivým, že nechápou souvislosti, protože oni vůbec neexistují. Jako malý jsem se svých rodičů neustále ptal, jak to v těch zprávách myslí a nedokázal jsem pochopit tu logiku, aby taky jo, když žádná nikdy neexistovala.

O to víc mě zaráží nutnost médií mě informovat o problémech, které se mě netýkají. Když vrazí letadlo do WTC, je to opravdu zajímavé, ale já jsem jenom člověk, ta bytost z masa a kostí, co ovlivňuje jen pár metrů prostoru kolem sebe. Upřímně řečeno si myslím, že větší logiku pro mě má pomoci kamarádovi přeinstalovat počítač, než soucítit s oběťmi katastrofy několik tisíc kilometrů daleko. Jsem přeci jenom člověk, nic víc, nic míň.

Důvod, proč se nestarám o problémy mimo můj dosah je fakt, že když se do nich připletu, nadělám více škody než užitku. Pokud uvidíte na vesnici dva domy postižené povodní, přičemž jeden majitel jej bude rekonstruovat z peněz od pojišťovny a druhý bude plakat nad tím, že se nepojistil, komu pomůžete? Já nikomu, a proč?

Zamyslete se nad tím, že majitel pojištěného domu se rozhodl místo grilování steaků platit pojistku a majitel nepojištěného si dvakrát do měsíce griloval steaky s rodinou. Jestliže pomohu jednomu z nich, toho druhého poškodím, znehodnotím jeho investici do pojištění a vlastně ho okradu. Je to šílené, ale je to tak.

Kdy bych začal poslouchat zprávy?

Začal bych zprávy poslouchat ve chvíli, kdy by začaly řešit mé problémy. Radit mi jak co v životě udělat lépe, jak se na věc podívat z jiného úhlu a jak pochopit pro mě aktuálně nepochopitelné věci. Začal bych poslouchat zprávy, kdyby pro mě byly osobně přínosem. Nezajímají mě problémy lidstva, protože nejsem ten, kdo je může řešit.

Možná jsem malý člověk, ale to vy také. Myslím si, že než abyste řešili šílené problémy, postačí když vyřešíte, aby byl trávník u vás před barákem hezký. Než abyste se začli očkovat proti chřipce, postačí když zajdete do posilovny a zlepšíte si kondičku. Než abyste poslouchali mezinárodní situaci, postačí si vyslechnout souseda, který vám řekne ty informace, jež se týkají přímo vás, třeba že popelnice u vás před barákem zítra nevyvezou.

Nechcete-li být omezení, naučte se perfektně další jazyky, čtěte zahraniční blogy a názory obyčejných lidí. Třeba jim konkrétně můžete pomoci vyřešit jejich drobný problém. Třeba můžete pochopit jejich myšlení a můžete vidět informace co dostáváte z televize ve zcela jiném úhlu. Možná, že pro vás velký problém v cizině, jež musíte urgentně řešit je velkým problémem jen pro vás.

Abyste mi uvěřili, uvedu zde jeden příběh amerického dobrodruha, který zamířil do končin Afriky, kde ještě dnes existuje otroctví. Pokusil se tuto potupnou hiearchii zrušit a všechny otroky vykoupit, což nakonec vedlo k tomu, že se lidé vzájemně domlouvali, kdo bude otrokář a kdo otrok, a pak se dělili o získané peníze. Paradoxem bylo, že otrokům jejich život vyhovoval, jenom americký dobrodruh nebyl schopen pochopit, že existuje i jiný náhled na život, než jeho. Měl neskutečnou touhu řešit problém otroctví, i když se o problém ve skutečnosti vůbec nejednalo.