Městská hromadná doprava mě děsí - Krutá realita

Včera večer jsem se jako opět odhodlal využít služeb MHD. Pro začátek jsem se vybavil jízdním řádem a tvrdým odhodláním, že do klubu Hvězda dorazím ekologicky. Možná by bylo lepší říci nuceně ekologicky, protože rodiče mi auto nepůjčí. Nepůjčí mi ho kamkoliv, kam se dá rozumně dostat hromadnou dopravou - rozuměj celá Praha.

Proto jako nuceně ekologicky smýšlející člověk jsem došel na autobusovou zastávku a zjistil, že autobus mi před minutou ujel. Jestliže doprava autem po nočních silnicích je pohodlná a rychlá, o městské hromadné dopravě lze tvrdit naprostý opak. Další autobus jel až za 15 minut, kterých jsem na zastávce mrznul.

Po nástupu do autobusu, kde dokonce i bylo místo k sezení doufající zaslouženého teplíčka a odpočinku jsem zaslechl strašlivý řev. Řidič nemohl snést cestujícího - pravděpodobně vysokoškoláka, který do sebe rval bagetu. Svým řevem mě řidič dozajista celou jízdu znepříjemnil až takovým způsobem, že při výstupu jsem ho úplně ignoroval. Lépe řečeno jsem ignoroval celý autobus, který mě málem přejel.

Cesta nazpět nebyla opět o nic lepší a autobus mi opět ujel. V tuto chvíli se mé city k přírodě náhle změnili. Ekologická víra v hromadnou dopravu byla převážena chutí na pohodlí vlastního auta. Už jsem rozhodnut si jej pořídit dlouho, ale ještě jsem se nerozhoupal k utracení potřebných financí. Ovšem tento rok se to změní, i kdyby benzín stál 40Kč.