Moderní otrokářství - Krutá realita

Spotřební svět je jakési moderní otrokářství, o kterém se můžete dočíst více ve velmi zajímavém článku o fenoménu "McDonaldizace společnosti" (1.část, 2.část) jež pojednává o výhodách i nevýhodách spotřebního světa.

Mám rád konzumní svět

Ačkoli to nerad říkám, konzumní svět mi vyhovuje. Všechno je předvídatelné, všechno funguje přesně, efektivně a lidé s dobrou kontrolou dělají málo chyb. Společnosti jako McDonald sklízí můj obdiv, jak dokáží z tak neschopných jedinců vytrénovat lidi, kteří jsou slušnější než v běžných restauracích.

U spotřebního světa mi vyhovuje, že se nikdo nemůže ptát proč chci to či ono. Nikoho nezajímá jak neobvyklý je můj požadavek (nakupovat ve 2:00 ráno) a co dělám. Hypermarkety jsou pro mě místem pohody, kde si zadarmo cestou pročtu časopisy, nakoupím a u východu časopisy dám na stojánek. Nikoho to nezajímá.

Chci-li v životě něco udělat, každý krok ostatních je dokonale předvídatelný. Můžu si promýšlet dlouhodobé plány, hledat slabiny systému a na systému profitovat, protože vše lze předvídat. Jsem rád, že obchody mají dvanáctihodinovou otvírací dobu, že hamburger chutná všude na světě stejně, a že si mohu koupit neskutečné množství druhů zboží.

A co nevýhody?

Spotřební svět má i své značné nevýhody. Pokud chceme, aby vše bylo předvídatelné, musíme být sami předvídatelní, lépe řečeno někteří z nás. Musíte chodit na minutu přesně do práce, plánovat si půl roku předem dovolenou a prožívat svůj život podle jistých pravidel.

Ačkoli mi to přijde neskutečné, velkému množství lidí tato předvídatelnost vyhovuje. Lidem nevadí chodit v určitou dobu pravidelně do práce, v práci dělat každý den ten samý hamburger, lidi jsou částečně spokojení, protože mohou uvažovat o svém osobním životě a nikoli o práci.

Ti lidé, kteří s tímto způsobem života spokojeni nejsou (já apod.) se obvykle profilují na tvůrčí pozice, kde si lze vymoci možnosti jako flexibilní pracovní doba, nečekané vzraty atd. Například já osobně chodím do práce kdy se mi zachce, dovolenou plánuji pár týdnů předem a v případě nutnosti i pár dnů předem. Celá konzumní společnost se přizpůsobuje mě, zatímco já jí ne, a to je na tom to nádherné.

Zatímco hodně lidé je předvídatelných, já předvídatelný nejsem. Nevím co bude za týden, nevím co bude zítra a poslední dobou mě to už ani nezajímá. Od doby co žiji částečně mimo systém (flexibilní rozvrh vysoké školy i práce) jsem mnohem spokojenější, protože nečekám na sobotu či neděli jak na slitování, pro mě jsou to dni jako každé jiné. Někdy si udělám volno ve středu, když jsem unavený a jindy pracuji v sobou, protože se mi to zrovna hodí. A co víc, to co se stane nevím ani v den, kdy se probudím, dělám podle nálady, a proto mám vynikající výsledky.

Co mi na konzumním světě vadí

Na konzumním světě mi bohužel nejvíce vadí právě lidé, co se na něm stali drogově závislí a přemlouvají vás k tomu, abyste do toho šli s nimi. Lidé co žijí v iluzích o jistotě pracovního místa a jistotě života.

Každý se vás ptá, jaké máte plány do budoucna a kupodivu ti nejnaivnější mají nejdelší plány do budoucna. Když se budete bavit s podnikateli, mají plány obvykle tak na několik měsíců dopředu, vše dál už berou jako vize. Věc, kterou by si přáli, ale o které ví, že je naprosto nejistá.

Já plány nemám, mám pouze cíle, kterých chci dosáhnout. Neplánuji co bude zítra či pozítří, ale plánuji jak dosáhnu svých cílů, a když uvidím cestičku vedle, která by mohla být kratší, tak odbočím, i kdybych měl původně v plánu něco jiného.

A mimochodem, to úplně nejhorší na konzumním světě je cestování. Člověk cestuje po světě a všude vidí to samé, ty samé známé památky, ty samé stánky s cetkami a ty stejné hamburgery. Kultura, to je věc co v moderním spotřebním světě nemá místo, a toho je mi strašně líto.

Ještě víc mě ovšem děsí lidé, kteří si myslí, že poznali svět když projeli nejznámnější památky a nejznámnější turistické cíle. Dokud se nepodíváte za svůj nos, nebudete vědět o co přicházíte a co vám tento kapitalistický svět skrývá!