Nádherný den - Krutá realita

Byl to nádherný den, ráno jsem díky krátkému budíčku pohodlně vstal pln štěstí a radosti, že všečicky lidičky na světě mám rád, i toho řidiče vládního Audi V6 co před naším barákem nedočkavě troubil na poslance a tím zajistil, že do školy určitě nepřijdu pozdě. Lidi jsou dnes tak hodní, že se starají i o vaše včasné probuzení.

Poté jsem zavítal do kuchyně a rozhodl se udělat snídani, bohužel jsem narazil na nekultivovaný nádherný koš, který jsem se rozhodl vyprázdněním zpříjemnit. Při návštěvě blízkého kontajneru jsem pozdravil ty hodné lidičky, co třídili odpad na staré lahve od piva a nutné ošacení a požádal je, zda by mi mohli uvolnit cestu pro vysypání koše. Poté jsem byl ovšem při vracení domů překvapen, jak náš dobrý soused na tyto hodné lidi řve:"Bezdomovci vypadněte vodsud, já chci své vodpadky taky vyhodit". On je ten náš soused chudák ráno tak nevyspalý.

Nyní jsem konečně mohl pohodlně a za vůně čistoty otevřít krabici pravého českého trvanlivého mléka. Chuť byla trošku nakyslá, ale jsem si jist, že mléčné závody uvádějí na trh nové výrobky s vytříbenou kvalitou, na kterou je třeba mé obyčejné chuťové buňky nechat zvyknout, aby ji zcela vychutnali.

Po krátké snídani jsem se vydal do školy. Lidé jsou tak hodní, třeba cestou jsem narazil na dva milé mladíky, jak starému pánovi chtěli pomoci s jeho zavazadlem a on aby je neobtěžoval řval:"Pomóc, zloději". Nakonec si ovšem rád nechal pomoci, poté co mu hodný mladík nožem ukrojil kus salámu, aby se nebál pomoci.

Konečně jsem dorazil na metro. Čekalo tam hodně lidí, kteří byly šťastni trvali na šetření přírody a zásob světové ropy, a proto jse pomalu namačkali do pár vágonů městké hromadné dopravy. Některým pomáhali milé paní tmavší pleti dokonce s úklidem různých nepotřebných předmětů jako jsou mobilní telefony a peněženky, díky za to štěstí, že už jsem byl dávno těchto materiálních statků zbaven.

Ve škole už život probíhal celkem normálně. Dovolil jsem mým pečlivým spolužákům zkontrolovat si výsledky s mojí prací a ještě jsem za to dostal do indexu pochvalu od vyučujícího.

Po skončení školy jsem jel do práce, abych rodičům pomohl zaplatit poplatky státu pro sociálně slabé a potřebné poslance, a pracoval jsem tam šst hodin. Rád jsem tam občas trošku déle, i když mzdu mám určenou pouze na tři hodiny, ale vím že klienti jsou pak o to více spokojenější, když mohou do firmy přijít i později.

Když jsem kolem desáté večer odcházel z práce přes václavské náměstí, hned se mě několik slečen ptalo anglicky na cestu. Bohužel jsem přesně nepochopil kam se chtějí dostat, a proto jsem jim odpověděl, že nevím. Poté se se mnou dokonce i plynně česky rozloučili, i když podle agresivního anglického přízvuku mi nebylo zcela jasné, co je to za zvláštní pozdrav:"Chcípni zmrde".

Když jsem nyní jel domů, potkal jsem pár kamarádů a zahrál si s nimi hru: "Přepadni si svého důchodce". Nikdy jsem ani netušil, jak staří lidé rádi hrají hry s mladšími, a pak vám ještě rádi dají kapesné. Dneska byly opravdu štědří, protože se zrovna vypláceli důchody, a tak se s námi nebáli podělit i o to málo co mají.

Poté jsem dorazil domů, pozdravil pár cizinců co se bavili s naším sousedem, známou filmovou hvězdou pořadu "Občanské judo" a "Na vlastní oči" a šel spát. Svět je tak nádherní, lidi tak milý a hodní, kde jinde bych si mohl přát žít? Divím se, že někteří lidé na tento blog píšou tak kruté věci, když všichni se mají tak rádi.