Nechci podnikat - Krutá realita

Ne opravdu nechci být živnostník, podnikatel ani velkostatkář, to není můj cíl. Já chci mít super život, hodně přátel, hodně zábavy a mít se fajn, ale vidím chybu vidět jen jediné řešení. Mám několik známých, kterým se podle mě povedli bezvadné věci, které zlepšily jejich kvalitu života a často ani nepodnikají, ani nevydělávají miliony. Mě je do jisté míry úplně jedno jestli budu zaměstnanec, podnikatel, živnostník nebo nezaměstnaný, nic z toho nemá spojitost s kvalitou mého života. Znám i nezaměstnané lidi, jež si život užívají. Podle mě je důležité soustředit se na své cíle a být relativně přizpůsobivý v cestách jak jich dosáhnout. Stále ve svém životě vidím, že existuje nepřeberné množství možností a je jen otázkou, kam nás to všechno zavede.

Když jsem se rozhodoval jestli podnikat, stále mě štvala jedna věc, že musím mít firmu, o kterou se musím starat, zpočátku zadržet zuby nehty a snížit svojí životní úroveň. Na druhou stranu se mi v životě naskytly šance vydělávat si perfektně jako zaměstnanec, s tím že nemusím snížit svojí životní úroveň, mám se hned dobře a s podílem na akciích mám šanci, že budu mít podíl bez toho, abych se bál si v létě vzít dovolenou. A když to vezmu takhle, tak volím vždy to co lépe vyhovuje mým cílům. Možná to v blízké budoucnosti budě podnikání, možná ne. Když jsem nad tím tak uvažoval došlo mi, že vůbec nemusím mít vlastní firmu, ale můžu mít jen výhody. Můžu vymyslet podnikání, sehnat lidi, kapitál a vše a nakonec přijít za někým kdo je v oboru a dohodnout se, že to zastřeší s tím, že mi dá třeba akcie. Nesnáším papírování, přijde mi zbytečné se zatěžovat řešením každodenních otázek, když je tu spousta lidí co to už má pořešeno a mohli by to zastřešit a pomoci s realizací. O tom přeci kapitalismus je, o dělení práce. A mě tak napadá, proč bych se nemohl zabývat jen pro mě tím podstatným. Proč řešit veškeré papírování, problémy s tím, že sekretářka nebere telefon, s tím že koberce uklízečka nevyčistila? Podle mě k tomu co chci - osobní svoboda, štěstí atd. nepotřebuji vlastnit firmu ani žádný majetek. Na světě je přeci spousta lidí, co ráda vlastní a stará se o denodenní starosti.

Srovnání s bytem

Nevlastním byt a zatím ani nechci, zjistil jsem, že pronajímat je super, hlavně zařízený byt. Rozbila se myčka - zvednu telefon, zavolám majiteli, ať jí opraví. Nesvítí světlo - snad nečekáte, že to budu řešit? Vedle baráku se staví dálnice - to je škoda, já se přestěhuji o kilometr dál, kde bude ticho. Zařízení za 5 let zastaralo? No a co! Já se přestěhuji do nově zařízeného bytu, nemusím nic rekonstruovat a řešit, to je úplně dokonalé. Hodně lidí chce vlastnit, ale já nevidím ve vlastnictví tolik výhod, vidím v tom starosti. Stejné je to s firmou, jsou s tím jen starosti. Mě třeba baví to rozvíjet, dělat projekty a někoho baví se starat o zaběhnuté věci, tak proč si to nerozdělit? Čím dál více zjišťuji, že mě nudí denní administrativa. Nebaví mě psát mé výdaje za hotely a letenky (vopruz), chodit na berňák dávat přiznání (vopruz) a řešit to, že slečna na recepci protelefonovala s přítelem ze Španělska 10.000 Kč účet. Ale řekl bych, je tu dost lidí co tenhle denní shon baví. Mám kámoše, co je baví furt něco denně řešit jak to přijde a neplánovat. Je mi 23, já chci jít na koncert a štve mě, když mi do toho vleze nějaká nečekaná blbost. To mě baví na projektech, že se přizpůsobí a říkám si, sakra vždyť se můžu s lidma dohodnout, tak aby to nám všem vyhovovalo. Tím jenom říkám, když zjistím, že je pro mě výhodné být vlastníkem s.r.o. udělám to, ale třeba mi bude stačit 10% akcií a nechám vedení každodenní rutiny někomu jinému, koho to třeba naplňuje více než mě.