Nesnáším průměr - Krutá realita

Lezou mi na nervy průměrní lidé, průměrní kamarádi, průměrné noviny, průměrné zboží, nesnáším to. Nechápu jak se někdo může řídit názory 90% tupé masy a ještě to pokládat za dobré. Tupá masa vůbec neví co je dobré, její život je nudný a stojí za starou belu!.

Miluji kontrasty

Jak jsem již psal, minulý týden jsem byl při otevření luxusního hotelu s podnikateli, pohodově jsem dorazil autem a do sklípku vzdáleného 500m jsem jel autobusem. Byla to snobárna největšího kalibru, a proto jsem se tento týden dostal ke kamarádovi na kolej. Jel jsem pohodlným autobusem od StudentAgency, spal na koleji ve spacáku, popíjel, flámoval a uvažoval nad tím, jak někdo může žít v takovém bordelu.

Oproti nádherné luxusní koupelně v hotelu jsem se setkal se zajímavou koupelnou, kde by člověk musel překračovat prázdné ruličky od tolaletních pápírů (bylo jich tam několik desítek). Od luxusního rautu s harmonikářem jsem přešel k nezávazné párty se sudem piva a několika flaškami tvrdého alkoholu.

I když oba výlety by normálně nudné, jejich zajímavost se zvedla tím, že byly v kontrastu. Prožil jsem si oboje a zažil v životě velkou změnu, a to je právě to co mě baví - změna.

Kontrastní kamarádi

Úplně stejně jako zábavu si také vyhledávám kamarády, nechci mít průměrné kamarády, chci mít kontrastní kamarády. Mezi kamarády mám vynikající programátory, úspěšné podnikatele, ale také nezaměstnané maníky co tráví den pitím vína a kouřením trávy. Všechny tyto kamarády mám rád, protože nejsou průměrní, protože jsou odlišní a mají svůj pohled na svět.

Navíc mi mohou něco dát. Někteří mi poradí s problémy práci a financemi, zatímco jiní mi pomohou s trávením volného času. Máte kamarády na kolo, na počítače, na párty, prostě několik skupin lidí, kteří jsou ve svém oboru špičky. Vynikající podnikatel totiž mnohdy není ideální kamarád na párty a naopak.

Průměr je objektivita

Proto mě tu neustále trápí tupci, co do komentářů píšou něco o objektivitě. Objektivita je totiž průměrný pohled na problém, tedy názor většiny lidí, té většiny co mě vůbec nezajímá. Mě zajímají názory lidí, kteří jsou ve svém oboru jedničkami. Nezajímá mě názor psychologa na počítačové hry, nezajímá mě také názor antivirového specialisty na hackery. A už vůbec mě nezajímají objektivní pohledy čtenářů, které zajímá většina.

Podle mě je totiž celý svět subjektivní záležitostí, něco takového jako je objektivita či průměr je pro tupou masu. Jediný člověk, který je objektivní jste vy sami.

Navíc i vy sami můžete být průměrní. Já takový být nechci, chci být úspěšný podnikatel, chci umět pořádat párty, chci cestovat, chci se měnit. Miluji ten pohled lidí, když vás jednou vidí v kvádru a podruhé oblečeného jako kluka z ulice. Průměrní lidé totiž nedokáží pochopit, že můžete mít dvě tváře, ale ono to tak je. Proto je mým nejoblíběnějším filmem "Klub rváčů", od doby co jsem jej viděl se snažím vytvořit dvě osobnosti. Chci být mimo práci DJ a v práci manažer, takový jako ti, které vidíte v saku s piercingem a netradičním účesem, takový chci být.