Nikdo není méněcenný - Krutá realita

Kdysi jsem býval strašlivě namyšlený člověk, který pohrdal takřka každým. Myslel jsem si, že zbořím svět, a pak jsem zjistil, že jsem zbořil jen svůj svět. Není totiž těžké pochopit jak dopadnete, když se budete bavit jen s vyvolenými. Váš život se stane nudný, bez prožitků a bez emocí.

Přičemž právě ti nejprostší lidé vnímají svět nejvíce emocionálně. Vaše recepční si asi zítra všimne, že jste nevyspalý, zatímco váš kolega to ani nezaregistruje. Nikdo v této společnosti není proto méně cenný, každý má svou funkci a s každým bysme měli komunikovat.

Mě samotnému se to mnohdy vyplatilo, od doby kdy jsem začal vnímat i názory lidí, kteří nejsou sice úspěšní, ale jsou v životě jen šťastní vše vnímám jinak. Vidím dva světy, kde v jednom jsou šťastní a chudí lidé a vdruhém bohatí a nešťastní a pokouším si s obout světů vybrat to nejlepší. Proto mě zajímá i obyčejný prodavač v hypermarketu, proto lidmi už nepohrdám.

Nicméně mě přestala zajímat jedna obrovská skupina lidí - průměrná tupá masa. Lidé, kteří mají své názory převzané z televize, lidé kteří tráví většinu svého času v práci, lidé kteří navíc nemají peníze. Tohle nejsou jen neúspěšní lidé, to jsou i nešťastní lidé. Jsou míň jak šťastná prodavačka v hypermarketu, jsou míň než kdokoli jiný a navíc jsou neuvěřitelně nudní. Lidé co mi opakují jen názor z televize mě stále nezajímají a bojím se, že nikdy ani nebudou. Cítím totiž respekt k nezaměstnanému kamarádovi, který je šťastný tím, že má volný čas, že si může vytvořit vlastní názor, je šťastný životem. Ale nedokážu si získat respekt k člověku, co je nešťastný, má málo volného času a navíc málo peněz. Takový člověk je idiot.