Takový normální pátek - Krutá realita

Čím neuvěřitelnější se věci zdají, tím bývají pravdivější. Možná i tak bude působit můj páteční den, který začal vcelku obyčejně. V deset hodin ráno jsem se probudil, vzal si oblek, nasedl do auta a vydal se směrem do centra. Dojel jsem na místo určení (ještě střízlivý), a začal hledat ulici, kde jsem měl domluvenu obchodní schůzku.

Zatracená Praha

To jsem samozřejmě netušil, že v cílové ulici se dosazují stromky a dokončují poslední práce. Na některé mapě se dajít dala, na jiné nedala, naštěstí jsem sebou měl notebooka, tak jsem jí velice rychle dohledal. Vstoupil jsem do budovy, vypadala už skoro hotová, nové kancelářské centrum černých krys, no nic šel jsem dál. Docela nuda, lidé sice vypadali velmi koncipovaně, ale z daného setkání nic kloudného nevzniklo.

Super kavárna

No nic, zamířil jsem do nejbližší internetové kavárny, vyndal notebooka a přemýšlel, co bych mohl dělat. V tu chvíli mi to došlo, vždyť přeci mám rozdělaný nový hackerský projekt, který jen čeká na anonymní připojení. Super, pomyslel jsem si, spustil pár vlastních skriptů a začal stahovat důležitá data. Připojení bylo docela rychlé a hlavně anonymní, takže pohodička.

Při té příležitosti jsem kamarádovi z kavárny psal, že právě hackuji jeden projekt a čekal na obvyklou odpověď, že tohle mi už prostě nikdo nežere. Se smíchem jsem si objednal horkou čokoládu a jenom sledoval, jak skript stahuje data ze serveru. Jistě nikdo mi to neuvěří, a to je o důvod víc, proč můžu napsat pravdu. Bohužel jsem se podíval na hodinky a vidím čas blížící se další obchodní schůzky. "No nic, dotáhnu zbytek jindy": pomyslím si a odcházím z internetové kavárny.

Nudný byznys

Už jsem si nějak zvykl, že byznys je taková načinčaná nuda. Vejdete do budovy, kde v přízemí je menší galerie, stěny pokrytou drahou freskou (takovou skoro mám i ve své kanceláři a architekt na to zakázal dávat obrázky, protože by se prý poškodila), a za chvíli jste zase v kanceláři. Sekretářka vám nabízí kávu a vy prostě raději pijete colu. Je to trapné, já vím, ale já si nepotřebuji na nic hrát.

Nakonec se pokusíte anglicky vše domluvit, vyřídíte hodinový drtivý telefonát do Německa, a když na konci uslyšíte větu, že je vše konečně domluveno a pivko pro vás bude dobrá kompenzace, sbalíte si věci a jedete domů si vzít něco co se do slušné společnosti hodí. Kožená bunda, jeansy a notebook nechat doma, bude se kalit.

Pražská kalba

K večeru jedete za kámošem do jeho bytu v rekonstrukci. Nu což, je potřeba to trošku takové klidné místo oslavit, tak načínáte šampaňské. Po hodince rozhodování se nakonec rozhodneme jít do zavedeného pražského klubu. Objednávám si mé oblibené Cuba Libre a koukám na bandu looseru, co se snaží rádoby dělat zábavu.

Kam se na mě hrabou, sedám si na nejlepší místo, do křesla hned vedle DJ a jeho pultu. Docela pohodlné křeslo, dívám se, poslouchám hudbu a popíjím svojí Cuba Libre. Najednou přijde neznámý týpek:"hele jaká kunda se ti líbí?", pomalu naznačuji očima a neznámej týpek přijde za slečnou:"čau, hele kámoše by zajímalo, jestli bys nechtěla být jeho kámoškou". Stále jen sedím a popíjím svůj drink, na co se obtěžovat, když máte své osobité kouzlo.

Za pár sekund je typerka už u mě, člověk se nemusí ani moc namáhat. Slečna vyžbletne něco ze sebe ve stylu:"Já už přítele jako mám". Hmm, podívám se jí hluboce do očí a reaguji:"Každá holka někoho má". Reaguje úsměvem a nějak se dáváme do řeči. Po pár minutách ovšem přicházejí kamarádi, že je tento klub nebaví. No proč ne, tak jedem do dalšího!

Další jízda!

Už je pozdě ráno a nemůžeme řídit, chytáme tedy taxíka. Jako správní pražáci si s taxikářem domlouváme cenu předem. Nevěřili byste, že za pár korun vás může dovést luxusní Mercedes s taxikářem v obleku z letiště, když umíte vyjednávat dobré ceny. Jednání s lidma je moje silná stránka, jako obchod, burzovní pohyby i programování. Nasedáme do taxika a za pár minut vystupujeme u dalšího klubu, vcházíme dovnitř.

Vchod do nového klubu se musí vždy oslavit, Tequila je proto ideální nápoj. Po pár nápojích už už se zábava rozjíždí. V tuhle chvíli si nejsem jistý vůbec ničím co dělám, ale vyvádím, bavím se. V klubu trávím volné chvíle do zavírací doby, nic mezi příjezdem a odjezdem si nepamatuji, to víte Tequila (to co si matně pamatuji sem psát nechci ).

Potom volám na taxi službu a jedu ještě na nákup. Cestou v hypermarketu projíždím časopis BusinessWeek a nahazuji věci do košíku. Najednou se podívám do časopisu a vidím nový nápad českého podnikavce. Ten by se mohl hodit, pomýšlím, za pokladnou z časopis vytrhávám stránku a vyhazuji zbytek odpadu. Nakonec odjíždím i s nákupem domů, tak copak si dneska uvaříme? Volám kamarádovi, technaři ať mi přijede pomoci, v kuchařce nenacházím návod na konopné mléko, a proto technař vždy pomůže geniálnímu byznysmenovi, který si v těchto maličkostech neví rady.