Občanská výchova - Krutá realita

Právě jsem shlédnul vynikající německý snímek Občanská výchova, který se snaží opravdu nenáročným způsobem ukázat anarchistické buřiče v boji proti kapitalistům objektivním způsobem.

Mladí ideálisté vs zkušený kapitalista

Ve filmu jsou postaveni mladí idealisté s anarchistickými a socialistickými názory jako únosci kapitalisty, s kterým tráví několik dní na otevřeném místě. U stolu popíjejí čaj a dlouhou dobu konfrontují své názory.

Je zajímavé, že tito mladí idealisté mají svojí realitu poněkud značně zkroucenou. Vidí kapitalisty jako vůdce, kteří zotročují svět, přičemž si neuvědomují, že lidé chodící po ulici jako zombie, trávící veškerý volný čas u televizních obrazovek se zotročili sami a dobrovolně.

Je zajímavé, jak tito idealisté obviňují kapitalistu, který byl před pár lety stejný jako oni. Který se pouze naučil hrát hru? Který pochopil jak to na světě chodí a zařadil se tam, kam potřebuje. Idealisté tomu nechtějí ani věřit, že by i oni mohli být někdy takoví.

Lidi nelze osvobodit

Nakonec se vnímavější divák může dopátrat toho, že systém ani postavení v něm nelze jen tak změnit. Každý člověk si vybral svoji cestu a nikdo se žádnou zkušeností hned nezmění. Ani kapitalista, ani idealisté.

Kapitalista je stejně jako normální pracující lidé plně v otěžích systému. Je spoutaný jako všichni ostatní, i když to tak nevypadá. Osobně mi přijde ztvárněný boháč jako člověk, který ví, co říká, a chová se velmi rozumě. On je ve filmu ztvárněn jako člověk, který si v mládí prožil to co oni, ale už dospěl a našel svou úlohu ve společnosti. Ví, že to nemůže změnit, a tak se o to ani nepokouší. Není lepší ani horší než jeho únosci, dělá prostě to, co mu přijde správné a co ho baví.

Můj pohled na věc

Osobně jsem v duchu idealista a ideály anarchismu i socialismu se mi velmi zamlouvají. Myslím si, že jak anarchismus, tak socialismus může v omezené míře velmi dobře fungovat v menších skupinách a ztotožňuji se s názory mladých idealistů.

Nezávisle v můj názor jsem ovšem z donucení (reality) kapitalista. Většina lidí, co věří ve své ideály, na ně dokáže šmahem v případě potřeby zapomenout. Už kolikrát mi někteří známí vysvětlovali, jak svůj život nevidí v práci, ale v jiných prioritách. Na otázku, jestli by byly ochotni pracovat 13 hodin denně za 50.000,- Kč / měsíčně ovšem ihned odpovídali, že ano.

Doslova mě zaráží, kolik lidí je díky penězům schopno ihned pozapomínat své ideály. Socialismus si každý představuje tak, že bude jenom dostávat. Jen málokdo chce zavést socialismus, že bude někdy dávat a jindy dostávat. Kapitalismus totiž nestvořili bohatí, stvořili jej chudí, protože oni nejvíce hledí na peníze!

Realita je totiž taková, že lidé se zotročují sami. Kapitalisti jim k tomu ani nemusí pomáhat, pouze jim poskytnou prostředky, nic víc. Lidé jsou vykořisťovány bankami, protože si od nich dobrovolně půjčí třeba hloupých 5.000 Kč, aby měli své stereo o dva měsíce dříve. Lidé jsou vykořisťovány podniky, protože v nich musí pracovat, aby spláceli své dluhy bankám. Každý je sám sobě vykořisťovatelem, a o tom je tento film.