Odpovědnost za své činy - Krutá realita

Dlouho jsem byl odpovědný a uvědomělý občan ČR, který dělal vše co je správné a o čem hovoří veškeré veřejnoprávní prostředky. Chodil jsem poctivě do školy (povedlo se mi nemít za celý školní rok jedinou zameškanou hodinu), doma jsem poctivě vypracovával domácí úkoly a byl jsem abstinent. Tedy člověk, který byl maximálně zodpovědný a spořádaný, vzor televizních zpravodajství a ideální člověk dle Paroubka. Ano, můj život byl nudné peklo!

Nastala změna

Brzy mě došlo, že vést ideální život je až příliš jednoduché, dělat to co ostatní chtějí je takřka nemožné a mnohdy si odporující. Přestalo mě bavit být takový, jaký mě chtějí ostatní a začal jsem se měnit na takového člověka, který je takový jaký sám chci. Změnil jsem se tak, že z mého rutinního života se stala zábava, do práce/školy jsem začal chodit jak chci a kdy chci, a lidem jsem začal říkat co chci a jak chci. Jak říká můj vzor Radek Hulán, cituji: "Co je špatného na tom, když debila nazvu debilem".

Změna chápání zodpovědnosti

A teď se chci dostat k hlavnímu bodu celého mého příspěvku, začal jsem si uvědomovat vlastní odpovědnost za své činy. Přestože jsem si všechno dělal po svém, mnohdy jsem kvůli nějaké kalbě prošvihl sem tam nějakou zkoušku, stal jsem se odpovědnějším, přestože v očích ostatních tomu tak nebylo.

Pochopil jsem, že za své činy nesu plnou odpovědnost, že vše je mé rozhodnutí, a že i když budu život vést podle něčích názorů, tak za to neustále ponesu odpovědnost. A nedokážu si představit, že bych tak ohromné břímě mohl předat někomu jinému. Nedokážu pochopit, jak policisté v komentářích na mém blogu píší, že za zásah oni přímo nenesoud odpovědnost, protože to byl příkaz a kdyby ho neuposlechly, přišli by o práci. Naivně si myslí, že za čin jež jim někdo nařídil nenesou vlastní odpovědnost, ale ono to tak není, oni jsou ti co danou věc vykonávají.

Proč o tom mluvím?

U policistů si většina lidí poklepá na čelo a zapochybuje nad mým zdravým rozumem, ale pojďme se podívat na surovou realitu. Zlý podnikatel se rozhodne, že potřebuje vylepit reklamu na sloupy veřejného osvětlení, kde se jedná o jasně ilegální činnost. Proto si dá inzerát na server s prací a najde si pár brigádníků. Těm dá letáky, lepidlo a oni jeho reklamu vylepí. Toď k běžné praxi, s kterou máme asi všichni zkušenosti.

Ale když zajdeme do podrobností, zjistíme že profesí, kde se porušují morální pravidla je mnohem více. Podívejte se kolikrát na investigativní pořad typu "Na vlastní oči" jak zaměstnanci zcela běžně kryjí zločinné podnikatele. Jsou ochotni je zatlouci i před policií, a to jen proto, že jim to daná osoba nařídí.

Zkuste se zamyslet nad tím, že nelze odpovědnost házet na vaše nadřízené či ostatní. Že odpovědní jste vy. Vy můžete vždy dát výpověď, vždy máte na výběr. Nelze se schovávat za jednu osobu, která za vše může, buďme upřímní, z načerno vylepených reklam máte zisk i vy. Vy osobně se na tom přímo podílíte a vy osobně byste měli chápat, že takovéto činy jsou na vaši odpovědnost.

Co se mi nelíbí?

A konečně se dostávám k tomu co mi na té odpovědnosti vadí. Většina lidí uznává, že pokud v zaměstnání uposlechnete příkaz, jehož výsledkem bude nemorální a nezákonná akce, nejste sami odpovědní. Přijde mi to, jak kdyby nebyl odpovědný najemný vrah, protože jenom poslouchal něčí příkaz. Doslova mě zaráží, kolik lidí schvaluje nemorální činy vykonávané pro zaměstnavatele.

Není pravda, že nemáte na výběr. Vy na výběr máte, můžete odejít, můžete neuposlechnout příkaz, který je v rozporu se zákonem. Výmluvy typu:"kdybych odešel, neuživil bych rodinu" jsou naprosto liché. Je to demagogie, která se dá použít i v porovnání s vyloupením banky. Vyloupili jste banku, abyste uživili rodinu, myslíte že to budou všichni schvalovat? Nebudou, protože nyní nemáte vinu na koho svalit, i když výsledek je stejný.

To co chci je, abyste si uvědomili, že prohřešky vykonávané v zaměstnání jsou stále jedny a ty samé. Že práce nic neospravdlňuje, že se nelze vymlouvat neustále na ostatní. Vy můžete za vše, na čem se podílíte, bez jakéhokoli ale. I když se na tom podílíte na něčí příkaz, stále nesete odpovědnost. Vždy a všude. Jakmile si to uvědomíte a vezmete své činy do vlastních otěží, stanete se úspěšnějšími. Zjistíte, že v životě nemusíte nic. Já nedělám věci, s kterými nesouhlasím, raději bych odešel z práce, než abych přestal věřit to v co věřím. Jdu si za svým snem, svým cílem a nikdo nemá právo mi rozkazovat jak toho mám dosáhnout.