PET Speaking - Krutá realita

Cesta začala zajímavě, ještě přád pár hodinami stojím na stanici metra Budějovická a rozhlížím se, kterým směrem se vydat. Velká mohutná cedule je pověšena pěkně nahoře uvnitř stanice metra, a tak stále koukám, skoro i civým a snažím se přečíst nečitelný nápis. V tom uslyším:"Ahóooj.". Sklopím oči dolů a vidím holku. Co je ksakru zač? Tiše si mumlám. "Ahój": zahulákám také, áá spolužačka ze školy. "Taky jdeš na ten test": pokračuje. "Jistě, raději jdu na čas". A tak rozhovor pokračuje, dokud pomocí mé vytištěné mapky a geniálnímu orientačnímu smyslu nedojdeme ke gymánázium.

Zanedlouho vidím přicházet další spolužačku. "Jéé, tebe jsem tady nečekala, ty jdeš na PET nebo na FCE?". "Na PET, jsem takový schopný outsider co se učí s lepšíma a porovnává z horšíma ": tiše zamumlám a konci se směji sám. Raději kecáme o něčem jiném a čekáme na vyvolání našich jmen.

Holky samozřejmě mají přednost, a tak je vyvolávají obě současně k testům. Ty mají kliku, alespoň se znají, pomyslím si. V místnosti plné adolescentů a jiné havěti stále koukám na ty přihlouplá děcka, které volají ke zkoušce CAE (úroveň rodilého mluvčího). Schopný svině zvládnul bych to taky, ale nemám čas, pomyslím si a raději začnu uvažovat o mých počítačových znalostech. V tu chvíli jsem vyvolán a do dvojice mi přidělují asi šedesáti letého chlápka.

Chvíli jen na něj civím a nevěřím. Než dojdeme ke dveřím, zjišťuji, že je asi nějaký úředník a zkoušku si dělá kvůli práci. Co když je to nějaký génius z ministerstva zahraničí, obávám se a v pohodě kecám s kamarádky, které to mají již za sebou a jsou na odchodu.

Vejdu do třídy a vidím opravdu milé učitele. Nejsou to Britové, jen dobří češi, ihned poznávám. Posadíme se a začínáme konverzovat. Úředník začíná drmolit své jméno a odpovídá až příliš jednoduchými větami. Hmm je nervózní, takovej starej člověk, čeho se ksakru bojí. Rychle se dostáváme k části, kdy máme vybrat studentům vybavení kolejí.

Takřka bleskově reaguji, plynně mluvím, až tomu skoro sám nechci věřit. Ovšem konce jsou děsné, vybízím k reakci dalšího účastníka debaty a rychlou angličtinou mu kladu pár otázek. K mému překvapení, i k překvapení zkoušejících odpovídá na něco zcela jiného úplné nesmysly primitivními frázemi. Na otázku:"What do you thing about buying chairs for relaxing?" Odpovídá:"Drink machine are best idea ...". Po třetí obdobné odpovědi jsem zmaten a jsem rád, že zkoušející diskuzi již ukončuje".

Následuje další diskuse o práci. Druhý dotazovaný rychle blekotá viditelně jednu naučenou frázi, jak je poradce ministra financí a schvaluje projekty v IT. Lživě odpovídám, že je to zajímavá práce...blabla... používám trpný rod a jako výtaha vytahuji komplexnější věty. Nu nechám mu také slovo, abych nemluvil sám.

Poradce ministra je v koncích. Není si schopen přebrat o čem jsem mluvil a zkoušející mu radí, ať řekne raději něco o práci ve své rodině. Následují tří slovné odpovědi, které se dočtete v druhé lekci angličtiny typu:"My wife work as ...", "My son work as ...".

Je mi toho člověka opravdu líto, když odcházíme, jen na něj prohodím, jestli si vzal den volno před testem, aby si vyčistil hlavu. Pohrdavým tónem naznačující, jaký jsem ještě nezkušené mládě odpovídá:"That's the question". Chvíli ho nechápu, protože v překladu tato znamená "Toď otázka". Rozcházím se šťasten, že mé výsledky byly dobré, a že zas ubyl jeden z úředníků.