Pohádka o penězích - Krutá realita

Kdysi dávno existovala vesnice, která byla úplně odříznutá od okolního světa. Měla vlastní měnu, za kterou jste mohli kdekoli ve vesnici cokoli koupit nebo prodat. Ve vesnici kolovalo všeho všudy tisíc bankovek, s kterými občané zacházeli libovolně dle jejich vůle.

Například škrt řezník si veškeré peníze šetřil a schovával pod polštář, a proto bankovek ubývalo. I stalo se tak jednoho dne, že jediný kdo ve vesnici měl peníze byl řezník. Ten si potichu mnul ruce, a říkal si, jak na všechny vyzrál. To se ale proklatě mýlil, protože starosta rozhodl, že se natiskne dalších tisíc bankovek, aby bylo s čím obchodovat.

Řezníka to tak naštvalo, že se vydal na nákupy, ale ejhle. Po utrácení zjišťoval, že ceny v obchodech se zvyšují. Když se pak zeptal pekaře, proč zdražuje, odpověděl mu:"Milý řezníku, každý má teď více peněz, ale já mám jen jedny ruce. Chci-li vyjít všem vstříc, musím zvednout ceny, aby lidé méně kupovali". Řezník pochopil, a protože byl chytrý založil si banku.

Všechny uspořené peníze nyní neschovával pod polštář, ale pronajímal lidem výkonné a efektivní stroje. Třeba tuhle pekař má od řezníka půjčenou počítačem řízenou pekárnu, a díky tomu upeče dvakrát tolik rohlíků. A nebo tudle Franta Brambora používá za poplatek řezníkův kombajn.

Všichni ve vesnici poté začali pracovat víc a mít víc. Každý utratil vše co získal, aby byl šťastný, jen řezník utratil pouze polovinu toho co vydělal a zbytek investoval. Podle selského rozumu by se měl ze všech nejhůře, ale ono ne. Takřka celá vesnice patřila řezníkovi, který žil v nejlepším a největším baráku a všichni pracovali pro něj. Kdeže stará otročina, toď začala éra moderní ekonomiky.