Práce je smrt! - Krutá realita

Dnes jsem navštívil svého dědu, kterému je přes sedmdesát let a za život již leccos prožil. Bavili jsme se spolu o ledasčem, včetně o názorech na život. On měl za to, že práce je život, protože tak život prožil, prožil čtyřicet let v práci, která mu vzala mládí. Zajištěný je teprve nyní, když už je nemocný a nemůže si vše užít.

V tu chvíli mě došlo, že cestou pracovního postupu s jistým důchodem se určitě nevydám. K čemu mi bude možnost začít si užívat života až budu starý? K čemu mi bude volný čas až budu mít stížen pohyb? K ničemu, a proto nechci většinu svého života strávit v práci. Strávit nejhezčí část dne v práci a o víkendech se spolu s tupou masou povalovat na přeplněných plážích.

Proto jsem udělal první krok, a založil jsem si Živnostenský list. Není to sice velký krok, ale je to krok správným směrem. Je to krok vedoucí do svobody. Nevadí mi minimální daň, protože než jí začnu platit, vyhraje volby ODS a tu jí hodlá jako jednu z prvních věcí zrušit. Nevadí mi tvrdá práce na vlastní triko, protože vím, že budu moci žít tak jak chci a pracovat jak chci. Přeji si v létě válet se jen tak u rybníka každý den a pracovat večer, tak proč bych to zatraceně nemohl mít? Ne práce mě o mé mládí nepřipraví, to nedovolím!