Příšerný den - Krutá realita

Včerejší den započal celkem hezky, ráno jsem se vzbudil bez únavy, cestou do školy jsem si pročetl pár stránek knihy "Mládí v hajzlu" a vše by bylo ideální, kdyby...

Kdybych nepřišel do práce a po zapnutí LCD panelu nezjistil, že se podivně vlní. Chvíli jsem byl zděšen, že někdo restartoval počítač, na což jsem po chvíli zjistil, že můj panel je nějaký jiný, nějaký menší.

Začal jsem tedy hledat ten svůj a co to vidím, můj monitor leží na stole kolegy. Beze slova ho prostě prohodil a byl úplně v pohodě. Jistěže si zažádal o povolení od majitelky firmy a jako totální workoholický idiot ho dostal. Firma ho miluje, je totálně debilní neschopný tupec, který je schopen dělat hodiny a hodiny rutinní práci. Je tak dobrý, že ho vyrazili z ČVUT - možná proto, že si nedokáže ani vyměnit sám papír v tiskárně.

Aby to nebylo málo, jako jeden z mála dnů sedí vedle mě. Protože je běžný brigádník, sedává i jinde, ale zrovna dnes musí sedět vedlě mě. Jistě je to nejnudnější den co jsem snad za 2 měsíce zažil. Nemohu s ním prohodit slovo, protože je úplně blbej. Nemám se s ním o čem bavit a i kdybych měl, musím mlčet, protože je neskutečný workoholik a donašeč. Otočím se, a uvidím od něj kudlu v zádech, a sami víte, jakou alergii mám na idioty a dvojnásob pokud jsou workoholici.

Je to možné?

Existuje pár - ehm dost blbců, kteří když promluví, automaticky mě naštvou. Budete se divit, ale nemá to nic společného s inteligencí, postavením či čímkoliv jiným. Klidně si popovídám i s uklízečkou, nevadí mi slyšet názor vandalů, flákačů, prostě nikoho. Tyto lidi beru jaké jsou a mnohdy je mám i v oblibě.

Bohužel existuje jeden typ lidí, na který mám alergii. Jedná se o úspěšné úplně blbé vysokoškoláky. Lidi co se vše šprtají a stejně se nic nenaučí. Lidi co usilovně pracují a stejně nic neudělají. Prostě lidi, kteří usilovně pracují a bez výsledku.

A tohle přesně je můj kolega, doslova prototyp úspěšného hodného snaživého tupce, který v práci postupuje workoholismem. Když se mu něco nedaří jen běhá a říká:"to já nebyl" nebo "to byl on". Je jak malé děcko, které dokáže člověka naštvat k nepříčetnosti, dokáže mu zkazit celý den. A to nemusí ani nic dělat, stačí když tu právě teď vedle mě sedí obklopen šanony (haha, úřední hovado) a dělá 8 hodin práci, kterou bych zvládl za 2 hodiny. Nakonec snad ještě získá pochvalu za snahu (hodila by se i za debilitu).

A co z toho plyne?

Právě než jsem dopsal poslední slovo, přišla kolegyně, nastavila na kolegu tvář, dal jí pusu na jednu, na druhou a já pouze koukal s otevřenou pusou co se sakra dějě, že bych o nějakém vztahu na pracovišti nevěděl?

Za minutu byla u mě, nastavila tváře, vše se opakovalo a řekla ahoj. Trošku jsem z toho nechápal a začlo mi docházet, že jí vidím naposledy v životě. Ihned zmizela z našeho patra a já běžel dolů za ní zeptat se co se děje. Kolega samozřejmě jen tak posedával a bylo mu to úplně jedno. Vůbec ho to nezajímalo, to přeci není jeho věc. Dál se v klidu věnoval práci jako by nic a výpovědí se vůbec nezajímal.

Byznys je krutý, výpovědi se dávat musí, ale pokuď jste zaměstnanec, musíte držet se svými! Přestože nejsem dobrák od kosti vždy držím se svými, když jsem vedoucí na táboře, hraji s vedoucími. Když jsem dítě ve škole, hraji se spolužáky. Dlouho jsem to nedělal a zničil jsem život spousty lidí, kteří jej na oplátku zničili mě. Od té doby hraji se svými a nejsem udavačská workoholická zadolezecká děvka jako můj zkurvenej kolega!

Co mi zbývá jiného než tu teď sedět s administrátorskými právy a smazat kolegyni účet . Nebyla to kamarádka, jen kolegyně ale v krizových situacích mě nepodrážela nohy a za to si jí strašně cením, protože se našli lidé, kteří to dělali .