Krutá realita

V dnešní době je moderní se soudit. Někdo vás štve? dáte ho k soudu! Dluží vám někdo 20 K�? Dáte ho k soudu! A on se lekne a zaplatí :-). A nebo také ne, protože si umí se soudy hrát, umí se soudit.

Soud je jako poker

Soud vůbec není o zákonech, jak si někteří myslí, je to oby�ejná hazardní hra, kterou vyhrajete, když ji umíte hrát. Pokud zahajujete soudní lí�ení, nikdy nemůžete vytáhnout najednou všechny esa z rukávu - to byste přeci nahráli protistraně přímo do karet.

Pokud máte nějaké důkazní materiály, je přinejmenším moudré, rozdělit si je na několik přelí�ení a to nejlepší nechat vždy nakonec. Protistrana se vás totiž za�ne bát, když budete vytahovat karty �ím dál těžšího kalibru, vašeho protivníka znervózníte a je docela možné, že se i rád dohodne na mimosoudním odškodnění.

Pokud navíc nevytáhnete všechny důkazy na za�átku, víte, že se proti nim nestihne v�as bránit. Víte, že bude na jednání nepřipravený, že bude nervózní a že to máte v kapse. Ideální je, pokud váš soupeř všechny karty vytáhl najednou, a vy máte dostatek �asu najít proti němu obranu.

Co když jasně prohraji

Existují situace, kdy jste v nevýhodné situaci a je jasné, že pokud vás dá někdo k soudu, prohrajete. Jenomže kolik lidí věří �eským soudům, kolik lidí vás k soudu dá? Pravděpodobně pouze mizivé procento lidí, které navíc můžete u soudu pohodlně potopit.

Jedná-li se v soudu o peníze, sta�í totiž den před jednáním, kdy víte, že prohrajete vložit danou �ástku do soudní úschovny a v tichu se smát. Váš protivník totiž zaplatil 10% této �ástky na soudní náklady a již nikdy se mu nevrátí. Spor o peníze totiž již nemůže vyhrát, protože jste mu jej dali, a tak se na něj sesypou jen soudní výlohy a zbyte�ně strávená léta v soudních síních. Ten, kdo tady ve skute�nosti vyhrál jste totiž byly vy.

Zlatá pravidla zákonů

Zákony jsou udělané tak, že z prvního pohledu by poslali za mříže i toho nejspořádanějšího �lověka na světě. Porušujete je takřka jenom tím, že žijete. Proto mě věta:"Já zákony neporušuji" jenom rozesmává. Člověk, který by neporušoval naše zákony, zkrátka nemůže žít (pochybuji o tom, že je neporušuje i po smrti).

Protože zákony porušujeme, a vždy porušovat budeme, je vhodné se nau�it některá pravidla, jak na tom ještě těžit. Jak je porušovat k vlastnímu prospěchu, aby nás nikdo nemohl postihnout. Proto tu mám několik pravidel:

• Bez důkazů není prohÅ™eÅ¡ek
• Bez trestu není zákon
• Bez povinnosti není povinnost

To už ale znáte

Jistěže tyto pravidla již dávno znáte, ale možná je neumíte využívat. Při�emž je to tak snadné. Je-li jste 250km/h po dálnici a zachytil vás radar? Nevadí, mají vaší zna�ku, vaše auto, ale nikoli vaši fotku! V tomto případě jste půj�ili auto rodinnému příslušníkovi, u kterého nejste povinni vypovídat. Pokuta? Žádná :-).

Chytil vás revizor v metru? Ano, má právo vás zadržet a vy máte povinnost ho uposlechnout, ovšem co se stane, když ho neuposlechnete? Nic! Nemá právo použít k zadržení násilí, a neexistuje zákon, který by vás sankcionoval za neuposlechnutí jeho příkazu. Já jsem například revizorovi nikdy neukázal svůj ob�anský průkaz, právo na něj sice má, ale nevymahatelné.

Porušuji sám zákony?

Jistěže, znám je velmi dobře a porušuji jich tunu, jako každý z vás. Od většiny lidí se ovšem liším tím, že jdu na hranu možností. Vím naprosto přesně, co si mohu dovolit a co ne. V životě jsem nedostal jedinou pokutu, nikdy jsem nebyl z ni�eho obviněn a přesto jsem si vždy dělal co chci.

Asi nejlepší příhoda, která se mi stala před pár lety je z metra, kdy jsem utíkal před 3 policisty a 4 revizory, nakonec mě chytl jeden policista se slovy, pro� jsem se nezastavil, že na mě revizor řval:"stůj". Moje odpově� byla jasná:"On si může řvát stejně jako já běhat, nemám povinnost ho poslechnout". Policista:"Ale já vás chytal, to je útěk". Já:"Já mam povinnost zastavit, když mi to přikážete, ale příkaz byl od revizora, nikoli od vás". Vyvázl jsem jako obvykle bez pokuty, ale pouze s nedoplatkem k jízdnému.

Jo byrokracie, to je jedna z mála věcí, které fakt rozumím ;-)