Krutá realita

Tenhle rok je opravdu dobrý, léto jsem si užil v Chorvatsku na jachtě, sehnal jsem docela dobré bydlení v rodinném domě v Praze a podařilo se mi přesvěd�it klienta v Londýně, aby koupil 3G kartu a já tam nemusel na svých cestách v Londýně být bez netu. No a vypadalo to zle, neboť mi volal klient, ať přiletím do Londýna na meeting a já z toho moc šťastnej nebyl. Než jsem stihl zabookovat letenku, tak jsem se ovšem dozvěděl, že jsem pozvaný na váno�ní oslavu někde na severu Anglie, takže meeting uděláme tam a já se můžu dobře opít :).

Kámošovi jsem poradil jak z deprese

Nedávno jsem potkal kámoše, jak je v silné depresi, kvůli jeho osobním problémům. Uvědomil jsem si, že dva roky nazpátek jsem měl šílenou depku a můj život byl v ruinách. Poradil jsem mu jedinou věc, která mi tehdy pomohla. Povídám mu:"Takže ty si myslíš, že tvůj život je v troskách a už se s tím nedá nic udělat. Tak zítra ráno vstaň, kašli na to, že je to v troskách a zítřek si užij jak nejlíp jak umíš. Snaž se, aby ten den stál co nejvíc za to. A když každý den bude stát za to, tak celý život bude stát za to. Za�ni zítra s jedním dnem". V�era u mě byl a byl hodně v pohodě. Za to jsem strašně rád.

Je to zvláštní, jak se �lověku změní život

Když si vzpomínám dva roky nazpátek a porovnám s dneškem, tak je to šílený rozdíl. Tehdy jsem neměl nic, jen problémy, vyhazov ze školy, 200 K� na bankovním ú�tě. Upřímně ře�eno mi z toho bylo tak zle, že jsem týden nejedl a dělalo mi problém sníst půlku rohlíku z depky. A tehdy mi to prostě docvaklo, zamyslel jsem se nad tím, co chci. Že chci mít super život a napadlo mě, jak to realizovat. Prostě jsem vymyslel projekt "vynikající život" a realizoval ho jako projekt. Napadlo mě, že to musím nějak měřit, že výsledky musí být měřitelné a došlo mi, že měřitelný výsledek je být každý den šťastný. To je jednoduchá věc na kontrolu. Je to jednoduše dosažitelné a v každém bodě kontrolovatelné.

Například dneska vím, že každý den musím odpo�ívat a relaxovat, že se musím cítit dobře a že je to důležité. Dneska si dost dobře uvědomuji, že mohu ostatním pomoci pouze do té míry, dokud neubližuji sobě. Nemůžu například �astěji než jednou za dva měsíce lítat na jednání, i když by to prospělo byznysu, ale zni�ilo by to můj osobní život. K tomu byznysu, dávno jsem hledal práci, co mě bude bavit a peníze mě nezajímali. Prostě jsem dělal co mě bavilo a dělal jsem to rád a najednou spousta věcí přišla sama. Například mi někdy přišel mail s nějakými reporty a blbostmi a já si říkal "sakra to je �urák, ať jde s těma tabulkama doprdele, koho tyhle žvásty zajímají", a pak jsem se zamyslel. Napadlo mě, že bych měl udělat něco pozitivního, tak jsem šel na nějaký server s ptákovinkama a poslal mu nějakou vtipnou pí�ovinu. A najednou jsem zjistil, že je to v pohodě týpek, který posílá ty bláboli, protože mu to někdo nařídil.

Hodně vidím, že mě lidé mají rádi takového jaký jsem a nemusím si na nic hrát. Někoho sice naštve když mu řeknu "ty vole, jdi s těmehla blbostma někam, ser na to a radši poj� ve�er na pivko". Sice tohle nekousne dost lidí, ale stojí mi za to? Co pro mě ti lidé, kteří tohle nekousnou kdy udělali? Nic! Přijde mi, že upřímné jednání do mého života v náší spoustu v pohodě lidí a spousta lidí, co by mě stejně štvala hned na za�átku se mnou přestane jednat. Přijde mi, že �lověku se strašně uleh�í, když se obklopí lidma, co ho mají rádi takový, jaký je.