Za vším stojí tvrdá práce - Krutá realita

Ne, opravdu nemám patent na rozum, jenom na sobě tvrdě makám, abych v životě neměl příliš mnoho problémů. Jistěže hodně lidí si myslí, že život je procházka růžovým sadem, kdy s vystudujete školu, najdete práci, partnera a vše je zařízeno, ale pak se strašně moc divý, že ve 40 letech to najednou přestává fungovat.

Škola kontra práce

Ještě dnes mě dokonale dokáže překvapit, kolik lidí se odmítá vzdělávát v pozdějším věku. Hodně lidí má problém zajít si po práci na kurz angličtiny, nedej bože do posilovny, protože „nemají čas“. Ovšem když se v Praze večer podívám a vidím stejně blikající okno podle toho co právě dávají v televizi, uvažuji, kde by šlo ten čas vzít.

V první polovině dvacátého století vyšel v New York Times článek, proč nemůže mít televize úspěch. Důvod byl jasný – člověk musí při sledování televize být neustále ve střehu, a na to přeci nemá průměrná americká rodina čas.

Proto jsem se v životě naučil trošku přehodnocovat priority. Na prvním místo se u mě dostali vztahy s ostaními lidmy, poté peníze následované vzděláním a nakonec je nějaká televize. Především bych rád vyzdvihnul své priority, kdy prostě nedám přednost televiznímu seriálu před lidmy. Kdy nedám přednost mobilnímu telefonu před lidmy. A kdy nedám přednost penězům před zábavou apod.

Fígl jak tohle může fungovat je zodpovědnost. Člověk může chvilkově ustupovat zábavě před prací, ale tu práci musí někdy udělat, třeba po nocích, nebo ve tři ráno, na tom nesejde, ale pokud něco přesunete na jindy, musíte to opravdu v jinou dobu udělat.

Velké množství lidí tohle nedokáže, a já za to děkuji. Jim vyhovuje pracovat desítky let pevnou pracovní dobu, a mě vyhovuje využívat jejich služby. Jsem šťastný, že na vysoké škole si udělám rozvrh takový, abych nejezdil v dopravních zácpách, přizpůsobit si práci tak, abych se v poledne mohl hodinu najíst, poté si pohodlně lehnout na louce a jen tak se slunit (dneska byl mimochodem nádhernej den).

Mnohem více se toho á také zvládnout, pokud si oblíbíte dobré stravovací návyky. Pak jste plní energie celý den, jste šťastní, nejste nervózní a jste jednoduše v pohodě. Dobré je jíst především ovoce, zeleninu, celozrné pečivo a doplňovat vitamíny, které vám schází (hodně o stravování se dočtete na Wikipedii). Je pak samozřejmě jasné, že ze života máte mnohem víc než neschopném komunista, co si dá tři pivka denně a zají to gulášem.

Odpočinek je základem

Pokud chcete v životě vykazovat nějaké výsledky, musíte se naučit i solidně odpočívat, a to určitě zcela jinde než u televize. Pro mě je například ideální sauna a bazén, kde se člověk odreaguje a zbaví se veškerého stresu. Na druhou stranu někomu může bodnout i posilovna či třeba jízda na horském kole.

Jako opravdu nejhorší beru televizi, která zajistí, že budete stále více unavení a váš fyzický stav se začne zhoršovat. Pak je ideální nadávat na náš zdravotní systém, neštěstí v rodině, genetickou vadu a já nevím co, když jste si to všechno zajistili sami.

Má slova navíc potvrzují i zaparkované BMW, Audi atd. před sportovními centry, kde jich vždy najdu požehnaně. Je prostě jasné, že lidé co pracují v uzavřených prostorách ze sebe musí ten stres nějak dostat a tohle je ten nejideálnější způsob jak na to.

Dlouhé dovolené

Nakonec je vše třeba završit dlouhým létem, které je třeba na plno si užít. I když já ve škole i v práci přes rok trávím denně i 12 hodin, v létě se naopak klidně i 4 měsíce flákám. V práci si vezmu neplacenou dovolenou, vysoká škola je v tomhle ohledu naprostá flákárna a můžu se slunit.

Těch několik měsíců každoročního volna mi vždy pomůže vidět věci z jiného pohledu. Pohodlně a sladce nic nedělám, pojídám si zmrzliny na koupališti a hledám oblíbenou anglickou četbu. Sem tam seženu všechny filmové hity, co jsem v roce propásl a život jde nádherně dál.

Na druhou stranu vám furt nesmyslně závidí tupé stádo, co si strká smradlavé studené řízky do chlebů a jí je na pláži, aby ušetřili pár kaček. Nakonec na sebe napatlají tunu opalovacích krémů mnoha vysokých faktorů, vyřídí několik pracovních hovorů – aby ukázali, jak jsou důležití. A nakonec si opálí své špeky, za které samozřejmě nemůžou.

Nakonec za všechny jejich problémy přeci může Paroubek, nebo komunisti nebo ODS nebo já nevím kdo, ale oni sami ne. Nezmůžou se na nic víc než pomlouvání pár schopných lidí, co se v životě snaží něčeho dosáhnout.

Jaké jsou výsledky?

Z mých předchozích příspěvků to skoro vypadá tak, že průměrně pracující člověk se má lépe než schopný člověk. Ono to tak dokonce i nějaký ten pátek funguje, ale pak se vše začne převracet. Zatímco kolem třicátého roku života si schopní lidé stěhují rodiny do rodinných domků, tupci žijí u rodičů s dětmi již několik let a čekají na zázračné dědictví.

Zatímco po třicítce si schopní lidé užívají zajímavé sporty jako jízdu na motorce, jachting atd., neschopná paka jenom splácí své dluhy. A aby to nebylo málo, rozdíly se věkem čím dál více prohlubují.

Schopní lidé se přesouvají mimo velká města a pohodlně s péčí o zahrádku a vlastní bazén dožívají. Tak v tu chvíli neschopná paka nadávají, že jsou staří, nikdo je nezaměstnaná, do důchodu mají daleko a banky je chtějí připravit o bydlení.

Chcete-li mít život opravdu zajímavý, musíte jako mladí začít žít, a né se poutat. Nebudete zajištěni tím, když se mladí zadlužíte, ani tím že si na knížky naspoříte milión. Bohatí budete tím, když něco prožijete, procestujete, poznáte a za pár let to využijete. Mládí si musíte užít, tak či onak, jinak v jistém věku přijdete na to, že jste něco zanedbali.

Kašlete na to, že je vám po dvacítce a lidi kolem vás mají majetek na dluhy, nebo nekonečné úspory. Jakmile máte informace a zkušenosti, tak získání majetku pro vás v budoucnu nebude žádný problém, nezávisle na tom co děláte. V poslední době mi začlo proto být hodně lidí pro smích. Dost lidí si prostě myslí, že tím, že život projde maj šanci náhodou něco dokázat, ale to je blbost! To by musela být zatraceně velká náhoda, aby se to lidem co životem jen tak procházejí povedlo.

Naštěstí se někteří lidé mění. Například jeden kamarád konečně zanechal nesmyslné práce co nikam nevedla a rozhodl se cestovat. Konečně udělal něco rozumného – pomyslel jsem si, takže uvidíme. Já zatím zůstávám pevnými nohami na zemi, i když mám mnohem víc možností než ostatní dělat co chci. Raději si totiž chvíli počkám, a pak život rozjedu mnohem rychleji a naplno.