Vražedný měsíc - Krutá realita

Pohodlně se dívám v knihkupectví, prohlížím si knížky a vyjdu ven. Rozhlédnu se po silnici a na přechodu ji přecházím. Najednou se zastavím a koukám jak se ke mě blíží z neurčeného směru auto. Dívám se dovnitř a sedí v něm nějaká žena...

Panika

Viditelně je slečna velmi dobrou řidičkou, protože za jízdy pohodlně stíhá ještě telefonovat a dávat přednost zprava. Bohužel si všímám nemilého faktu, že já stojím vlevo a ona stále jede a kouká, zda-li něco nejede zprava, mě nevidí. Zděšen uskakuji...

Nyní pár milimetrů co jsem odskočil od zrcátka, daná slečna s telefonem mě konečně vidí. Ne proto, že by otočila svoji dutou hlavu s mobilem, ale protože jsem vpravo v jejím výhledu a nebýt mého pohotového jednání, už bych byl asi na střeše jejího auta.

Nadávám, slečna se podívá vyděšeným výrazem jí dochází, že někomu asi zapomněla dát přednost, ale jede dál a vesele telefonuje. Jdu dál a jenom si do notýsku dělám čáru dalšího řidiče, co mě málem zabil, připusuji čtvrou čárku na stranu ženy vyváženou jednou čárkou na straně muži. Moje statistika je jednoznačná.

Ženy za volant nepatří

Nechci bagetalizovat (protože jsou vyjímky), ale je to prostě tak. Ženy v autě uvažují mnohdy velmi unáhleně a snaží se marně dodržovat dopravní značky takovým stylem, že vás budou v autě předjíždět a zároveň dodržovat maximální povolenou rychlost.

Můj kamarád ve svých náctinách zahynul. Jezdil jako blázen ve škodovce, ve sto kilometrech v hodině s kamarády jezdil na střeše škodovky. Zkoušel smykovat, jezdil bez řidičáku, opilý, byl to vrah silnic. Jeho život skončil ve chvíli, kdy nějaká žena předjížděla na nepřehledném úseku silnice. Zabila ho, určitě měla zaplacené povinné ručení, řidičák, havarijní pojištění, byla střízlivá a při předjíždění dozajista dodržela maximální povolenou rychlost. Bohužel ...

Mě jako bikera ženy za volantem serou, neskutečně. Jejich volba je jasná, jste biker a oni vás předjedou, kdekoli a kdykoli. Předjedou vás v zatáčce, protože je na silnici dost místa, ale v tu chvíli kdy projede v protisměru kamion si můžete být jisti, koho si asi citlivá duše vybere.

Zavinila si problém sama, neměla předjíždět a nyní by měla narazit do kamionu. Řidič kamionu by to přežil, biker by to přežil a ona by za svoji chybu zaplatila, bylo by to fér. Jenomže ta nesobecká stvoření uvažují úplně jinak. I když tam bude dost místa pro všechny tři, žena vás srazí, protože se kamionu bojí. Přinejlepším dupne na brzdu, za ní pojede autobus, ten to neubrzdí, narazí do ní, popostrčí jí a opět jste mrtví (viděl jsem zbytky po takovéhle bouračce).

Proto jako biker jezdím vždy uprostřed a nikoli u kraje svého pruhu. Žena je srab, nikdy nenajede úplně do protijedoucího pruhu. Nepřejede vás, protože by jí za to zavřeli. Nechá vás jako bikera žít. Jednou se mi stalo, že za mnou takováhle kurvička jela a troubila, ale já neuhnul (na silnici nebylo dost místa pro tři), najednou koukám a za zatáčkou vyjel kamion. Přidal jsem si do svého notýsku zápisek, tato žena by mě zabila, kdybych nejel prostředkem svého pruhu.

Porucha na autě

Dneska se mi ovšem stala šílenější věc. Jedu si po jižní spojce, pohodlně rychle a najednou začne vibrovat volant. Jako vždy a za každé situace zůstávám v klidu a sundavám nohu z plynu a zařazuji se do pravého pruhu. Uvažuji co dělat, volant se nedá moc dobře držet. Nejsem ženská, abych na magistrále šlápnul na brzdu s kamiónem za zadkem, tak hledám tlačítko blikaček a ty pouštím v rychlosti přes sedmdesát kilometrů v hodině.

Pomalu zařazuji neutrál a snažím se udržet v pruhu. Auta za mnou včetně kamionu chápou a zařazují se do druhého pruhu. Jedu ještě několik set metrů a zpomaluji na únosnou úroveň. Volant furt vybruje, a tak už zastavuji, bohužel není tu žádný odstavný pruh.

Tipuji si prázdnou duši nebo něco podobného, proto se rozhlídnu, a pak vycházím z auta. Zatímco obcházím auto a kontroluji duše vidím z dálky jak míří několikatunové monstrum, přičemž levý pruh je plný. Jsem v klidu, je dost daleko a pohodlně mě vidí. Několikatunové monstrum se ke mě neustále přibližuje a nezpomaluje. Vyhodí si blinkr a zařazuje se do levého pruhu, jsem v klidu.

Za tímto kamionem je ovšem další kamión, který mě začal vidět teprve ve chvíli, kdy kamión předemnou odbočil. Přibližuje se neuvěřitelnou rychlostí a nemá kam odbočit. Brzdit také nejde, protože už je moc blízko. Jenom chvilkově stojím vedle auta a předpovídám běh událost. Vidím jak v malé rychlosti se začnou spojovat plechy a já na to budu ze vzdálenosti pár metrů koukat.

Začínám uvažovat o tom, že zjišťovat problém auta, co za chvíli nebude existovat nemá smysl. Rychle mi dochází, že pojištění mám a ten kus šrotu se dá koupit za chvilku znovu. Řidič v kamionu jen bude řvát, že má škrábanec. Prostě skvrnu po mém autě. Kamion se stále blíží...

Najednou moje klidná teorie, jak je problém s autem vyřešen a vyplacena pojistka, dostává drobnou trhlinu. V autě mám baťoh. V baťohu mám notebook. Ten kus křemíku jsem už měsíc nezálohoval. Děsím se, čert vem kus křemíku, kus plechu, ale má cenná data se vyčíslit nedaj. Kamion se přibližuje, žádné blinkry nic...

Najednou... je vlevém pruhu. Nehodil ani blinkr, prostě vytlačil auta pryč. Hmm, to je obvyklé, kolikrát mi to už udělali vzpomínám si. Děkuji za to, že to všechno přežilo. Velice rychle nasedám do auta a i když krokem se ho snažím odvézt z magistrály. Dokud alespoň trochu jede, je lepší se odsud zdekovat, než mě nějaký kamion zlikviduje. Za mnou už ve fábii netrpělivě vyčkává nějaká žena. V duchu si jen prohazuji myšlenku o její inteligenci, že kdyby mi auto jelo, rozhodně bych na takhle blbém místě za nikým nestál. Naštěstí nasazuje svůj kejhák a můj brání, takže jsem docela spokojen.

Notebook přežil, auto přežilo s povolenou poloosou a kdo ví, třeba mě dneska na přechodu zajede "auto bez řidiče".