Krutá realita

Středa 14:45 – stále sedím doma a volá kamarád, který mě měl hodit na letiště, že ho zastavili policajti a otravovali kvůli nějakým pásům atd. Tvrdě do telefonu říkám „GATE se zavírá v 15:10 tak pěkně mákni“. 14:50 vycházím z baráku a slyším skřípot pneumatik v zatá�ce, je mi jasné kdo přijíždí. Naskakuji do auta a odjíždíme směr Ruzyně. Tachometr velkou �ást cesty ukazuje kolem 180km/h, na letiště přijíždím v 15:08. U brány jsem v 15:12, naštěstí mi ještě vzali zavazadla. Hmm, to byl teda shon.

Přílet na Gatwick

Během hodiny a patnácti minut vystupuji na letišti London – Gatwick, které v porovnání s Ruzyní vypadá tak, jako kdybych letěl do země třetího světa (ono Heathrow je podle mě ještě horší). Kupuji si lístek a nasedám na vlak, který za 20 minut dorazí na stanici East Croydon. Po vystoupení z vlaku opět v hlavě myšlenka „vítej afriko“ (podle afri�anů v ulicích). Na ulici je všude plno lidí, trošku to nezvládám, ale už dnes vím, že se to podá. Vybírám pár drobných z banká�e a stopuji taxík.

Jo jasně, ten nádherný stylový taxík. No, možná na pohled, realita je úplně jiná. Řidi� zpravidla muslimského původu, prostor mezi řidi�em a cestujícím je striktně oddělen a ve vnitřku taxíku jste po celou dobu jízdy zam�eny. Ono bezpe�nost především, jste přeci jenom z půlky v africe. Když si vzpomenu, jak v Praze na Ruzyni stopnu stříbrného passata, který jede 200kmh a jsem doma za 7 minut, tak je mi skoro do breku. Ale budiž, všechno je na tom západě přeci vyspělejší.

Anglická nátura

V Londýně rozhodně nejsem poprvé. Lítám sem několikrát do roka, ale nikdy jsem se na tomto blogu nezmínil o anglické nátuře a možná i jedním z důvodů, pro� jsem se po �tyřměsí�ním pobytu v UK přestěhoval zpět do ČR. Řekl bych, že angli�ani jsou velmi zodpovědní a myslí na budoucnost, většina z nich má takové příjmy a bohatství, že by kdejaký �eský podnikatel působil oproti nim jako socka. Platové rozmezí střední vrstvy je mezi 100-1000 librama denně (4.000 – 40.000 K� denně), při�emž ceny jsou tu přibližně 2-4x větší u služeb a takřka stejné u spotřebního zboží. Angli�ané jsou ohromnými kapitalisty, většinu peněz investují a dále rozmnožují. Z pohledu mnoha kapitalistických teoretiků ideál.

Tyto příjmy ovšem vůbec nebrání angli�anům jíst ve vývařovnách typů Mc Donald (to v tom lepším případě) a veškerý svůj volný �as trávit u televize. Přibližný anglický ideál vypadá tak, že žijete v centru Londýna s výhledem na řeku, máte luxusně vybavený byt, před barákem máte své BMW, které je připraveno na to, až opustíte váš gau�, kde před televizní obrazovkou pojídáte popcorn, abyste ráno šli vydělávat ještě na monstróžnější bydlení v centru Londýna.

Angli�ané, prostě neradi utrácejí za prosté věci, jako kvalitní jídlo, kulturu, sport atd... To co velmi zaujme je návštěva fitness centra, rozdíl oproti Praze je doslova propastný. V Praze jsou ve fitness centru manažeři, před bazénem se dohadují fůze firem atd. V Anglii jsou v těchto centrech děti a imigranti. Asi nejsměšnější jsou bazény, jejich průměrná teplota je přes 30C. Asi by vás zajímalo, jak se v nich dá plavat. Na to snadno odpovím, moc ne. On v nich totiž nikdo moc ani neplave (asi lenost).

Život v Londýně

Mě moc nebaví, létám sem jako většina lidí na pár týdnů v roce, abych se zbylých 11 měsíců mohl povalovat v Praze, cestovat po ČR, a nebo poflakovat u moře. Je zvláštní, že mi nějací Angli�ané říkali, jak mi to závidí. Představte si, že vám �lověk s majetkem přes 10.000.000 K� řekne, že vám závidí. Někomu jako mě, kdo má holou prdel a jeho jediný majetek je notebook a starý pojízdný vrak. Abych to dobarvil, můj veškerý majetek a úspory nemá hodnotu ani ro�ního příjmu. Už jsem to tu rozebíral, vše co vydělám, utratím a nezbude nikdy nic. Jenomže to co mi Angli�ané závidějí jsou ty jejich tzv. „responsibilities“. Skoro bych řekl, že každý Angli�an má tolik odpovědností, že když se ráno vzbudí a pomyslí na ně, nejraději by zemřel. Do práce v Londýně chodím pět minut pěšky, mám tu perfektně vyřešené ubytování, takže se nemusím rvát v nějakém autobuse (nesnáším je) ani si půj�ovat auto. Pro mě jediná přijatelná doprava v Londýně je vlak. Vlaky jsou tu extrémě luxusuní, bezpe�né, rychlé a pohodlné. Autobusy a tramvaje jsou strašné.

Zejména ty romantické �ervené double-deckery vypadají po nástupu o hodně jinak. V horním patře zpravidla nikdo nesedí. Důvodem ani tak není strach z toho, že byste přišli o peněženku, jako že by vás tam podřízli. Ve spodním patře je to o trošku lepší. Jo v těch autobusech jsou kamery, což prý brání kriminalitě. Potom co jsem viděl záběry, jak byly lidé před těmito kamerami vykucháni, zastřelení atd. ten názor nesdílím.

Londýn má i hezké stránky, třeba knihkupectví. Knihkupectví v Londýně jsou plná zajímavých knížek, můžu ve knihkupectví ve Wimbledonu strávit klidně celý den, je tam i kavárna. Výběr, který je zde je nesrovnatelný s tím co je v Praze. Stejně tak oble�ení, sta�í zajet do Camden Town a seženete vše o �em jen sníte. Je tu ohromný výběr spotřebního zboží za vynikající ceny. Já osobně tomu tolik nerozumím, ale pár lidí �umělo, když jsem nakoupil zna�kové zboží tak za ½ ceny než je dostupné v ČR (já jsem ani nevěděl, že to nějaká dobrá zna�ka je, koupil jsem to, protože se mi to líbilo).

Bude pokra�ování?

No, za tři týdny se zastavím v Římě, takže napíšu nějaké příhody. Slyšel jsem, že Řím je nádherné město, tak uvidíme. Aktuálně kdyby mi někdo poradil na co se podívat a co navštívit. Zajímá mě především architektura. Taky bych si chtěl udělat jednodenní výlet někam na pláž. Tak pora�te.