Zas ta škola - Krutá realita

Já tu vysokou školu nemám šanci dokončit, chtít po mě, abych se něco naučil nazpaměť je obdobné tomu, jako kdybyste mě přemlouvali, abych skočil z Nuselského mostu, je to prostě moje smrt. Ačkoliv jsem sice v duchu samozřejmě geniální a mám vynikající paměť, mám jeden problém, nedokážu přijímat informace bez souvislostí, a už vůbec ne ty, které si odporují.

Matematika

Nějakým zázračným způsobem se to stalo, otevřel jsem knížku matematiky a všechno jsem začal chápat. Tedy lépe řečeno jsem začal uvažovat nad tím, na co to je, a připustil jsem fakt, že je to totální logická blbost, kde vlastně po mě chtějí, abych napsal nějaký logický výsledek. V tu chvíli mi to přišlo triviální, i když význam matematiky, jež nejsem schopnej převést do praxe mi stále uniká. Je nádherné vědět co je to báze lineárního prostoru, ale ví vůbec někdo kde se to v praxi používá?

Účetnictví

Říci o tomhle předmětu, že je užitečný lze velice snadno, ale mluvit takto o vyučujících lze jen stěží. Oni se furt ženou za mezinárodními standardy, správným vykazováním atd. Je to nádherná teorie, ale úplně k ničemu. Účetnictví je prostředek na šetření daňových nákladů, a ani náhodou něco ve smyslu "zachycení věrného obrazu firmy". Především výklad v rozsahu - oceníme budoucí předpokládanou cenu softwaru je na úrovni demence. Kdyby někdo dokázal věrohodně oceňovat aktuální (a dokonce i budoucí) ceny majetku, byl by přinejmenším miliardář. Účetnictví je taková pavěda jako statistika, do reality to má hodně daleko, ale když jste dobří na papíře získáte čísla, která chcete, a to by se mělo učit! Jak ty čísla co chci dostat na papír.

Makroekonomie

Makroekonomie je jeden z mála opravdu logických a užitečných předmětů, které samozřejmě tupé ekonomické stádo pokládá za naprosto nepotřebný, a vůbec mu nerozumějí. Když se Ševčík v sále zeptá několika lidí kdo vydává peníze, a oni vám začnou tvrdit v sále o několika stech lidí, že jsou to podnikatelé, stříleli byste - tedy možná podnikatel Krejčíř peníze tiskne, ale určitě mi to nepřijde jako běžný způsob podnikání (i když v ČR ). To, že si mnozí rádoby ekonomové myslí, že regulované ceny a sociální politika státu je efektivní jen potvrzuje fakt, že vysokou prolézají našprtáváním se knížek.

Díky tomu, že většina studovaných ekonomů makroekonomii přehlíží, pak jen divně zíraj v případě, kdy objeví zlatý důl, a dřív než vykopou pár cihliček zlata, tak jsou tam stovky zlatokopů. Nakonec na vás ekonomové začnou mluvit něco ve smyslu zdravého konkurenčního boje a nemožnosti získávat dominantní postavení (Microsoft, Google a další jsou asi blbé firmy, když si své zlaté doly pevně střeží). Chcete-li být opravdu bohatí, tak musíte začít chápat ekonomiku komplexně, a nikoliv se koukat na svoji pozlacenou špičku nosu.

Život je boj!

Bojovat s českým školstvím mi přijde jako bojovat s větrnými mlýny (kdybych nedělal maturitu z češtiny, v životě bych tohle přirovnání nepoužil). Nemá cenu chtít změnit to, co stádu vyhovuje. Jak se čím dál více sám přesvědčuji, můžete poslat sto lidí s krumpáčemi do zlatého dolu, a oni se vrátí na povrch, a začnou prodávat pomeranče, protože je to jistější a dělaj to všichni ostatní. Možná jeden tam zůstane a začne kopat, přičemž ten člověk je očividně nenormální a divnej.

Na školách se toho dá dozvědět mnoho zajímavého, ale i tak z nich nakonec vylézají lidé, kteří nic nechápou. Oni mají růžové brýle (zase termín z mé maturitní zkurvené češtiny), přijdou na školu se svojí představou o životě, a ta škola jí má jenom splnit. Když jim někdo vysvětlí, že jejich představa o životě je přinejmenším naivní, začnou o daném tématu hovořit tak, že je naprosto k ničemu, protože nesplňuje jejich stádovité cíle.