Závist lidí nezná mezí - Krutá realita

Ekonomové se shodují v tom, že lidé jsou pouzí sobci, jež hromadí požitky, ale je to pravda? Opravdu se každý člověk snažít mít co nejlépe a záleží mu na sobě samém, nebo ne? Podle mého názoru lidé nejsou ideální sobci, jak si mnozí ekonomové představují, lidé myslí i na svět kolem sebe.

Vlastní zkušenost

V jedné společnosti, ve které jsem prováděl počítačové konzultace jsem dospěl k ekonomickému závěru, které by maximalizovalo můj zisk i zisk společnosti stejnou měrou. Po dohodě jsme provedli úpravu našich dohod, jež vedli přibližně ke ztrojnásobení mého zisku, přičemž společnosti se náklady třikrát zmenšili. Potud se jednalo o geniální ekonomický tah, který ale nevyšel.

Bohužel o této dohodě se dozvěděli zaměstnanci společnosti, kteří mi začli za zády závidět a vymýšlet si nepodložená fakta o tom, jak je dohoda pro společnost nevýhodná. Neměli jedinou stížnost, jediný faktický podklad o nevýhodnosti dohody, jediné co měli byla žádost o zvýšení jejich vlastních platů. Jenomže pro společnost bylo nevýhodné jim platy zvýšit, a pro mě bylo nemyslitelné snížit bezdůvodně svůj prospěch. Proto jsme spolupráci ukončili a společnost se vrátila tam kde byla.

Výsledkem byla ztráta všech zúčastněných a pro mě praktická ukázka toho, jak vypadá socialismus v praxi. Socialismus se opravdu zabývá tím, jak se mají lidé i kolem vás, ale nenechte se zmást, zajímá se více o to, zda-li se někdo nemá lépe, o solidaritě nemůže být řeči. Ostatně si povšimněte, že většina voličů komunistické strany a propagantů solidarity sama žádnou solidaritou nehýří, nejedná se o lidi se stotisícovými příjmy, jež by je chtě-li solidárně darovat, ale o lidi na minimální mzdě. A to co ekonomové zatraceně nemůžou pochopit je, že lidem nejde o to, aby se měli lépe, ale aby se ostatní neměli lépe než oni. Od toho slavné heslo "Socialismus udělá z lidí rovnocenné žebráky".

Je to možná v genech?!

Je zajímavé, že obdobné jednání bylo zjištěno na druhu opic ze severní ameriky pomocí testu Inequity aversion (wikipedia), přičemž se nejedná v přírodě o věc obvyklou. U opic ovšem byl pozorován zajímavější efekt, pokud jedna opice dostane více, tak se s druhou v jistých případech podělí. Rozhodně jí chudší opice třeba pomeranč neukradne, což je jenom další důkaz že mnoho lidí volící Paroubkovu vládu inteligencí nesahá po kotníky ani orangutanovi.

Dalším zajímavým faktem je, že sdílnost opic je vysoká u dlouhodobě známých členů kmenu a nízká u neznámých členů. Z toho lze snadno vyvodit, že solidarita na celostátní úrovni je pouze sprostá a nemorální krádež, protože solidaritu ke svým známým vám nemusí nikdo přikazovat (máte ji v genech).

Pokud vezmeme v úvahu, že evoluční teorie (vznikla za milióny let) je pravděpodobně lepší než náš sociální systém postavený za pár desítek let, měl by dnešní sociální systém vypadat přibližně takto. Člověk jež finance vlastní by si měl vybírat toho, k němuž bude solidární. Solidaritu není třeba přikazovat, protože je přirozená ke svým blízkým. Pokud budou k sobě celé vrstvy nesolidární, musí existovat trest, tedy že skupina z jiné vrstvy odmítne komunikaci s jinou vrstvou. Například na tento blog odmítnout přispívat voliči KSČM a ČSSD, což pro mě bude za dosti učiněním (komentáře od geneticky zmutovaných komoušů co mě nechtějí trestat opovržením nepřijímám).

Když si lidé nezávidí

Socialismus ovšem může fungovat a dobře, ovšem pouze u nezávstivých jedinců, kteří do socialismu vstupují s tím, že chtějí pomoci všem ostatním. Zářným příkladem tohoto chování budiž otevřený software, jež vyvíjí profesionálové s opravdu solidními mzdami a rozhodně jej nepropagují z důvodu příživnictví. I já se na vývoji otevřených a volně dostupných produktů podílím!

Minimální znaky závisti a sobectví jsem zatím nalezl u lidí z IT a podnikatelů. Například je zajímavý přístup komunity kolem otevřeného softwaru, která by chtěla zveřejnit zdrojové kódy komerčního softwaru, ale nikoli pro sebe jako jednotlivce, ale pro komunitu. Stejně tak podnikatelé nezávidí v tom smyslu, že by s vámi nemohli pracovat, pokud máte vyšší příjem než oni. Naopak se snaží pomocí různých triků rozpoznat tupé závistivce tím, že se vám pochlubí bezvadným autem, vilou a vším, a když jim to stále nezávidíte, tak se s vámi začnou normálně bavit.

Například Radek Hulán mi před delší dobou posílal na icq fotky sebe u Corvette, aby se mi strašně pochlubil, mojí odpověď ve stylu "Vždyť je to jen kus plechu" zas tak snadno nevydýchal, protože další fotky jeho přítelkyně, dcery, vily a notebooku nedorazily.

Paradoxem je, že lidé kteří si nezávidí a spolupracují se mají nejlépe. Dneska každý říká, jaké jsou platy v IT, jak to odvětví rychle roste, a pak se lidé diví, že se v tomto odvětví nemohou uchytit, i když mají potřebné vzdělání. V IT se neuchytíte, pokud si budete hrát na vlastním písečku, a protože většina lidí spolupracuje a v diskuzních fórech si bezúplatně pomáhá řešit problémy, proto se toto odvětví z nuly za pár let dostalo na vrchol. Bill Gates spolupracoval, jeho operační systém fungoval na počítačích různých značek, Steave Jobs měl sobecky vše své, proto prohrál.

Chudí se podráží

To čeho jsem si všiml u opravdu chudých, nešťastných lidí bez přátel je fakt, že se velice rádi podráží. Protože vědí, že na jejich závist bude odveta, říkají že budou s vámi spolupracovat, i kdybyste měli větší užitek než oni, přičemž v potají vás podráží. Tomu se říká opravdové sociální chování.

Dlouho jsem jim na to skákal, a jak už jsem zde uvedl dohnalo mě to na úplné dno, kdy se můj život zhroutil. Myslel jsem, že tito lidé dělají co říkají, drží svá slova, a když s nima spolupracuji, budou spolupracovat také, ale mýlil jsem se. Proto jsem k vyhrazené silné skupině lidí (přibližně 95%) změnil svůj přístup, ke všem lidem se chovám dobře, ale velmi dobře se informuji, jestli nemají chuť mě podrazit. Jakmile zjistím, že se o něco takového plánují, vytvořím jim perfektní a jednoduchou příležitost (honeypot ) jak na mém podrazu vydělat.

Přitom beru v úvahu jeden zásadní fakt, že podrazáci (nejčastěji voliči komoušů a socanů) nemají valné inteligence a volí jednoduchou cestu k zisku (mnou připravenou a ušlapanou). Nakonci cesty se podrazák zaraduje, jak to všechno šlo hladce a jak je geniální neuvědomující si, že šel přesně kudy jsem určil a jak jsem potřeboval. Můj problém je pouze ten, že ovlivnit těch pár závistivejch a sobeckejch hajzlíků kolem sebe zvládnu, ale nemůžu ovlivnit milióny komoušskejch a sociálních příživníků v čechách, můžu je sice nechat pochcípat hlady (nemusím se ani snažit, vláda ČSSD přesně k tomu směřuje), ale bohužel nezanedbatelně musím vzít v úvahu, že při jejich destrukci sebou vezmou celé čechy.